Předběžná otázka pro SDEU: Patří minimální technické vybavení mezi režijní náklady?
Nejvyšší správní soud (NSS) se obrátil na Soudní dvůr EU (SDEU) s předběžnou otázkou, zda lze minimální technické vybavení (v daném případě defibrilátory pořízené nemocnicí) považovat za obecné (režijní) náklady přímo související s celkovou ekonomickou činností nemocnice.
Česká nemocnice poskytuje v rámci své ekonomické činnosti především zdravotní služby, které nezakládají nárok na odpočet DPH. Kromě toho poskytuje i jiné služby, u nichž nárok na odpočet DPH vzniká (např. klinické studie účinků léků, ubytování doprovodu pacientů, nadstandardní služby pro hospitalizované pacienty, stáže lékařů, administrativní úkony, sterilizování nástrojů pro třetí osoby atd.). Aby mohla tyto služby poskytovat, musí disponovat oprávněním k poskytování zdravotních služeb. Předpokladem udělení tohoto oprávnění je splnění minimálních technických požadavků, které stanovuje vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 92/2012 Sb. Mezi tyto technické požadavky patří mj. také defibrilátory, které nemocnice nakoupila a z jejichž nákupu chce uplatnit nárok na odpočet DPH v krácené výši. Považuje je totiž v kontextu výše uvedeného za svoje režijní náklady.
Dokázaní přímé souvislosti s ekonomickou činností
S tímto výkladem však nesouhlasila česká finanční správa, která zamítla (krácený) nárok nemocnice na odpočet DPH z nakoupených defibrilátorů, jelikož mezi nákupem defibrilátorů a zdanitelnou činností (s nárokem na odpočet DPH) nevidí dostatečně přímou souvislost. Nemocnice podala kasační stížnost k NSS.
NSS se odkazuje na předchozí judikaturu SDEU, který uvedl, že nárok na odpočet DPH může být přiznán i v případě neexistence přímé a bezprostřední souvislosti mezi konkrétním plněním na vstupu a plněními na výstupu, jež zakládají nárok na odpočet DPH, pokud jsou náklady na dotčené služby součástí obecných nákladů a podílejí se na tvorbě ceny zboží nebo služeb. Takové náklady mají totiž přímou a bezprostřední souvislost s celkovou hospodářskou činností.
Na druhou stranu jako argument pro závěry finanční správy NSS uvádí, že cílem vyhlášky ministerstva zdravotnictví je jednoznačně garance dostupnosti zdravotních služeb (tedy nikoliv všech služeb poskytovaných zdravotnickým zařízením) v určité kvalitě. Nemocnice potvrdila, že nepořizovala defibrilátory s cílem poskytnout služby zakládající nárok na odpočet DPH (např. klinické studie), ale za účelem jejich využití pro služby bez nároku na odpočet DPH (tj. „klasické“ zdravotnické služby). Souvislost mezi nákupem defibrilátorů a službami zakládajícími nárok na odpočet DPH je tím pádem nejasná.
NSS se proto obrátil na SDEU s předběžnou otázkou, zda je možné minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení, podmiňující poskytování zdravotních služeb, brát jako obecný (režijní) náklad přímo a bezprostředně související s celkovou ekonomickou činností nemocnice (zakládající tudíž krácený nárok na odpočet DPH) a zda v tomto případě existuje dostatečná souvislost mezi vynaloženými náklady a ekonomickou činností nemocnice.
Jakmile SDEU odpoví na předběžné otázky, budeme se tématu věnovat v některém z příštích vydání Daňovek.