Zpět na výpis

SDEU: Elektřina je zboží

Soudní dvůr EU rozhodl, že německá společnost musí účtovat švédskou DPH za dodávky elektřiny na dobíjecích stanicích ve Švédsku. Rozhodnutí přináší jasná pravidla pro zdanění elektřiny a zdůrazňuje rozdíly oproti známému případu Vega International. Firma nyní musí zohlednit pravidla komisionářské smlouvy a přehodnotit své daňové povinnosti.

Německá firma původně předpokládala, že její role spočívá v poskytování služeb přístupu k síti, nikoli v dodávkách zboží. Tento výklad vedl k tomu, že švédskou DPH neúčtovala. Rozhodnutí soudu však tuto praxi změnilo.

Firma jednala jako zprostředkovatel, který nakupuje elektřinu od provozovatelů dobíjecích bodů a následně ji dodává koncovým uživatelům. Soudní dvůr usoudil, že jde o model komisionářské smlouvy. Firma sice jedná vlastním jménem, ale ve skutečnosti na účet provozovatelů dobíjecích bodů. Tento postup vytváří právní fikci dvou samostatných dodávek: od provozovatelů k německé firmě a následně od ní k zákazníkům. 

Kromě samotné dodávky elektřiny poskytuje firma také služby přístupu k síti dobíjecích bodů prostřednictvím karet a aplikací. Uživatelům nabízí informace o cenách, dostupnosti a navigaci k dobíjecím stanicím, stejně jako další funkce, včetně plánování trasy. Tyto služby účtuje formou pevného poplatku, který je nezávislý na množství odebrané elektřiny. Předkládající, tedy švédský soud, musí ještě posoudit, zda tato služba je samostatným plněním, nebo součástí dodávky elektřiny.

Rozhodnutí soudu vyjasnilo daňový režim dobíjení elektromobilů. Elektřina se v tomto kontextu považuje za hmotné zboží. Na rozdíl od případu Vega, kde soud dospěl k závěru, že se jednalo o poskytování úvěrové služby, zde je dodávka elektřiny jasně definována jako fyzické plnění, které podléhá DPH v místě spotřeby.

Případ Vega International řešil situaci, kdy mateřská společnost poskytovala tankovací karty dceřiným společnostem. Soud tehdy určil, že jde o finanční službu, která nepodléhala zdanění DPH z důvodu, že se jednalo spíše o financování paliva a nikoli jeho přímé dodávky. Naopak v případě německé firmy je elektřina fyzicky dodávána a transakce podléhají DPH ve Švédsku, kde dochází ke spotřebě.
Rozdíl mezi oběma případy spočívá v povaze poskytovaných plnění. Soudní dvůr zdůraznil, že pokud je německá společnost odpovědná za fyzickou dodávku elektřiny, nemůže být považována za poskytovatele finančních služeb. Musí tedy účtovat švédskou DPH a zároveň dodržovat pravidla pro komisionářské smlouvy.

Co znamená rozhodnutí pro německou firmu? Bude muset upravit obchodní model a zajistit soulad s pravidly DPH. Soudní výrok nastavuje standard pro další poskytovatele služeb v oblasti elektromobility v EU.