SDEU k posuzování stálé provozovny pro účely DPH

V posuzovaném případě, obdobně jako ve věcech C 232/22 Cabot Plastics a C 333/20 Berlin Chemie, soud rozhodl, že by nemělo být pro otázku pasivní provozovny rozhodující, zda poskytovatel a příjemce služeb jsou součástí jedné skupiny. Současně potvrdil, že není možné, aby vznikla pasivní provozovna založená na zdrojích (lidských a technických), které by byly totožné se zdroji, jež poskytovatel využívá právě pro poskytnutí služeb této provozovně. 

Rumunská společnost působící v oblasti dodávek pro automobilový průmysl poskytovala zpracovatelské a související služby spřízněné německé společnosti, která byla v Rumunsku zaregistrována k DPH. Tyto služby fakturovala na základě obecného pravidla centrále příjemce v Německu – tedy bez rumunské DPH. Rumunská finanční správa tento postup rozporovala s odkazem na domnělou přítomnost stálé provozovny německé společnosti. To by zakládalo povinnost rumunské společnosti odvést DPH. Případ se dostal před Evropský soudní dvůr. Ten se tedy zabýval tím, jaké faktory jsou rozhodující pro vznik „pasivní provozovny“ (tj. provozovny pro účely DPH schopné přijímat služby).

V prvé řadě SDEU uvádí, že zdanění služeb v místě stálé provozovny je výjimkou z obecného pravidla pro určení místa plnění. Tuto výjimku je nutno vykládat restriktivně a je možné uplatnit ji pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky vybavenosti této provozovny lidskými a technologickými zdroji schopnými tyto služby přijímat pro vlastní potřebu.

Skutečnost, že obě společnosti patří do stejné skupiny nebo že jsou svázány smlouvou o poskytování zpracovatelských služeb, nemůže sama o sobě založit pasivní provozovnu pro účely DPH. SDEU však zdůraznil, že je třeba ověřit, zda z pohledu pracovních podmínek a podmínek odměňování nejsou zaměstnanci poskytovatele zpracovatelské služby ve skutečnosti podřízeni příjemci služby. 

Dle SDEU ani struktura, která umožňuje dodání zboží, není pro existenci pasivní provozovny relevantní. Pro účely stanovení místa plnění u poskytnutí služby je třeba danou strukturu posuzovat odděleně, tedy pouze z hlediska její schopnosti přijímat a využívat tyto služby.

Závěrem SDEU uvádí, že existence stálé provozovny předpokládá využívání lidských a technických zdrojů, které jsou odlišné od zdrojů, jež používá poskytovatel služeb. Tyto zdroje musí být k dispozici příjemci služeb, aby je mohl využít v souladu s vlastními potřebami. 

S výhradou ověření výše uvedených skutečností ze strany předkládajícího soudu v daném případě společnosti stálá provozovna v Rumunsku nevznikla. Při posuzování vzniku stálé provozovny je tedy třeba vždy vycházet z konkrétní situace. Ta může být různá v závislosti na smluvním vztahu a zapojení společností do dodavatelského řetězce.  

Zároveň doporučujeme nezapomenout ani na související dopad na oblast daně z příjmů a převodních cen.