SDEU potvrdil svůj postoj v otázce dodání zboží konkrétnímu příjemci

Český správce daně daňovému subjektu odmítl přiznat osvobození dodání zboží do jiného členského státu. Nebylo to proto, že by rozporoval fyzické dodání z jednoho do druhého členského státu – daňový subjekt totiž předložil robustní dokumentaci k daným dodávkám. Důvodem bylo, že neprokázal dodání zboží osobě uvedené na daňových dokladech a ani to, že bylo dodáno osobě registrované v jiném členském státě (Polská republika). Připomeňme, že v rámci dřívějšího rozsudku SDEU v případě Kemwater ProChemie byl evropský soud toho názoru, že pokud není zjištěna identita dodavatele, pak jsou podmínky nároku na odpočet DPH splněny, má-li správce daně k dispozici údaje potřebné k ověření, že tento dodavatel postavení plátce DPH měl.  

Český soud předložil předběžnou otázku SDEU: může správce daně odepřít osvobození, pokud dodavatel neprokázal, že příjemce uvedený na daňových dokladech jednal v postavení osoby povinné k dani? A to přesto, že správce daně má k dispozici údaje potřebné k ověření, že skutečný příjemce v jiném členském státě EU v tomto postavení jednal? 

SDEU shrnul hmotně právní podmínky pro přiznání osvobození: 

SDEU tímto uzavřel: nárok na osvobozeníje možné odepřít pouze tam, kde dodavatel neprokázal, že zboží dodal příjemci, který má v jiném členském státě postavení osoby povinné k dani, a nelze-li s ohledem na skutkové okolnosti a informace poskytnuté dodavatelem ověřit, zda příjemce toto postavení měl. 

Nicméně otázkou zůstává, zda bude mít tento rozsudek po implementaci Quick Fixes vůbec nějaké praktické využití. Novelou z roku 2020 přibyla právě podmínka pro využití osvobození dodání zboží do jiného členského státu, která vyžaduje po dodavateli, aby získal DIČ kupujícího z jiného členského státu, a toto číslo správně uvedl v souhrnném hlášení.