Sex jako pracovní úraz? Zatím jen ve Francii

Médii hýbe nedávný případ, kdy francouzský soud uznal úmrtí zaměstnance při sexu na služební cestě za pracovní úraz. Na odpovědnosti zaměstnavatele nic nezměnil ani fakt, že k události došlo v pozdních večerních hodinách mimo hotel, který zaměstnavatel pro pracovníka zajistil. Možná to zní kuriózně, ostatně francouzské právo je známé vysokým důrazem na ochranu zaměstnanců. I u nás se ale řeší případy úrazů, nad kterými zůstává rozum stát. Na co by si tedy měli dát pozor čeští zaměstnavatelé?

Svého zaměstnavatele úspěšně žaloval například pracovník, který se v zimním období vydal vykonat malou potřebu ven z pracoviště za vrata montážní haly (byť měl vevnitř k dispozici sociální zařízení), uklouzl na neposypané přístupové cestě a vážně si poranil koleno. Soud dal zaměstnavateli za pravdu, že dělník porušil bezpečnostní pokyn nevstupovat za vrata haly jindy než při navážení materiálu. Na úplné zproštění se odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem to však nestačilo. Zaměstnavatel totiž podle soudu částečně škodu způsobil sám tím, že v daný den nezajistil uzamčení vrat montážní haly. 

V jiném případě se stavební dělník rozhodl udělat si přestávku na cigaretu a posadil se na zakrytý světlík na střeše budovy. Ten se pod ním propadl, zaměstnanec utrpěl vážná zranění a skončil v plném invalidním důchodu. Nejvyšší soud dovodil, že ke zranění zaměstnance došlo při činnosti, která je během práce obvyklá, a jde tedy o pracovní úraz. Současně ale připustil, že polehčující okolností by mohlo být, pokud by se prokázalo, že nadřízený zaměstnanci udělil jasný a konkrétní pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V daném případě mohlo jít podle soudu i o údajně vyslovený pokyn předáka (doslova: „Ku***, nelezte tam na ty světlíky, můžete sletět.“), kterým by stanovil závazný způsob chování a vysvětlil i jeho důvod. Vyslovení takového pokynu před vznikem úrazu však zaměstnavatel musí prokázat.

Kategorií samou pro sebe je teambuilding a firemní akce. Posouzení, zda je zranění při mimopracovní činnosti pracovním úrazem, nebo ne, často závisí na detailech. V případě, že se zaměstnanec zraní při aktivitě, která je současně formálně nebo fakticky povinná, půjde velmi pravděpodobně o pracovní úraz. I zápěstí zlomené během volejbalového turnaje soud kvalifikoval jako pracovní úraz, protože zaměstnavatel aktivní účast zaměstnance ve hře vyžadoval. Zraní-li se zaměstnanec při nepovinné aktivitě, je nutné zejména posoudit, zda šlo o činnost ve prospěch zaměstnavatele. Za pracovní úraz tak bylo prohlášeno už i zranění při lyžování na firemní akci, kterého se zaměstnanec zúčastnil zcela dobrovolně. Pobyt na horách totiž zorganizoval a zaplatil zaměstnavatel, pozval své zákazníky a přibral několik zaměstnanců, kteří se měli klientům věnovat a rozvíjet s nimi vztahy. Byť tedy samotné lyžování nebylo povinné, soud zranění posoudil jako pracovní úraz. Zaměstnanec totiž objektivně vykonával činnost ve prospěch svého zaměstnavatele.

V praxi při posuzování odpovědnosti za úraz zaměstnance často rozhodují drobnosti. Některé ze zmíněných případů zní úsměvně, nikoliv však pro zaměstnavatele. Byť jsou kryti zákonným pojištěním odpovědnosti za pracovní úrazy, pojišťovna může v určitých případech prostředky vyplacené zraněnému zaměstnanci vymáhat po zaměstnavateli – zejména pokud je úraz důsledkem porušení BOZP předpisů nebo sehrál-li při jeho vzniku roli alkohol. Těchto případů by se zaměstnavatelé proto měli vyvarovat.