Solidární odpovědnost za dodávky bez daňových dokladů v dodavatelsko-obchodních vztazích


Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) řešil solidární odpovědnost jednotlivých obchodních článků v řetězci v případě, kdy došlo k daňovému úniku. Odpovídal na otázku, zda je správné, aby společnosti umožňující podvody byly zodpovědné za nezaplacené daně svých „odběratelů“. Došel k závěru, že solidární odpovědnost je v daném případě namístě.
Belgický prodejce nápojů Dranken měl propracovaný systém vydávání falešných daňových dokladů a „prodejů“ zboží naopak bez nich. Společnost vystavovala daňové doklady zákazníkům, kterým zboží nedodávala, a naopak bez daňových dokladů dodávala zboží jiným subjektům – kavárnám a hotelům. Proto ji správce daně obvinil, že de facto umožňuje, aby kavárny a hotely prodávaly nápoje „načerno“ a vyhýbaly se tak placení daní.
Belgická legislativa stanovuje, že každá osoba povinná k dani ručí společně a nerozdílně za odvod daně, pokud věděla nebo musela vědět, že daň v daném prodejním řetězci úmyslně nebude zaplacena. Pokuta v takovém případě činí dvojnásobek uniklé daně.
Důležitost prověření obchodního partnera
SDEU se zabýval otázkou, zda je takový princip objektivní solidární odpovědnosti v souladu s evropským právem (zejména směrnicí o DPH) a dále, zda by měl být osobám solidárně odpovědným za daň umožněn nárok na odpočet DPH na vstupu.
SDEU předně zopakoval, že princip proporcionality vyžaduje, aby opatření členských států nepřekračovala to, co je pro ochranu veřejných rozpočtů nezbytné. Jinými slovy, že opatření, která mají chránit peníze veřejného rozpočtu, nesmí být přehnaná.
Při posuzování solidární odpovědnosti došel SDEU k tomu, že je přípustná, pokud příjemce o úmyslném nezaplacení daně věděl nebo měl vědět – za předpokladu, že taková domněnka je vyvratitelná. To znamená, že subjekt má možnost prokázat, že udělal vše, co mohl, aby se podvodu vyhnul, aniž by zajištění takového důkazu pro něj bylo příliš těžké nebo nemožné.
SDEU také konstatoval, že pokud je někdo zapletený do podvodu, nemůže si uplatnit nárok na odpočet DPH na vstupu. V uvedeném případě soud rozhodl tak, že pokud Dranken věděl nebo měl vědět o nezaplacení daně, může být za neodvedení DPH odpovědný.
Judikát ukazuje na význam opatrnosti a důkladného prověřování obchodních partnerů. Předchází se tak nechtěnému zapojení do možného daňového podvodu.