Stanovení převodní ceny při přepracování materiálu: co říkají nové judikáty
Nedávná judikatura přináší nový náhled na metodu stanovení převodních cen v případech, kdy daňový subjekt formálně vlastní materiál, ale veškerá rizika spojená s jeho vlastnictvím nese jiná strana. Tento rozsudek může mít dopad na situace, kdy společnosti sice nakládají s materiálem, ale rizika s ním spojená nese zadavatel práce – tedy v případech tzv. práce ve mzdě či blízkých modelů.
Rozsudek č. j. 29 Af 56/2022-93 navazuje na dřívější rozhodnutí č. j. 29 Af 91/2019-147, které se týkalo českého výrobce v elektronickém průmyslu. Tento výrobce prováděl montáž podle pokynů mateřské společnosti, přičemž materiál pro výrobu zajišťovala mateřská společnost. Ačkoliv výrobce účetně nabýval materiál do vlastnictví, jeho role byla omezena na montáž, bez přidané hodnoty k materiálu nebo převzetí rizik spojených s jeho vlastnictvím.
Daňový subjekt proto argumentoval, že nejvhodnějším ukazatelem ziskovosti je ROVAC (Return on Value-Added Costs), který zohledňuje pouze náklady na přidanou hodnotu. Správce daně však trval na ukazateli ROTC (Return on Total Costs), jenž zahrnuje přirážku na veškeré náklady, včetně hodnoty materiálu, a to s ohledem na jeho formální vlastnictví výrobcem.
Soud dal v prvním rozhodnutí za pravdu daňovému subjektu a konstatoval, že pouhé formální vlastnictví materiálu neznamená, že subjekt nese i související rizika. Správce daně podle soudu nezohlednil skutečný funkční a rizikový profil výrobce a jeho volba ukazatele ROTC tak byla nedostatečně zdůvodněná.
Správce daně následně přehodnotil svůj přístup a provedl dodatečnou analýzu, přičemž použil bodový systém k hodnocení rozdělení funkcí a rizik mezi výrobce a zadavatele, a to na základě hodnotové analýzy předložené v předchozím řízení. Tento systém přiřazoval jednotlivým funkcím a rizikům váhy podle jejich významu. Správce daně návazně zjištěný procentní poměr zásluh použil k vynásobení původně zjištěnou přirážkou tak, aby podle jeho názoru lépe odpovídala profilu výrobce.
V případě druhého rozsudku se krajský soud postavil na stranu správce daně, kdy svým rozhodnutím potvrdil, že tento upravený přístup byl správný, a zároveň souhlasil, že aplikace ROTC je za předpokladu zohlednění omezené role výrobce v takových případech vhodná.
Kauza pokračuje kasační stížností. Doporučujeme ji i nadále sledovat zejména podnikům v podobné situaci.
Aktuality z oblasti převodních cen představíme 16. dubna 2025 na konferenci Transfer Pricing Forum. Registrace zde: Transfer Pricing Forum 2025.