Ústavní soud posiluje flexibilitu konkurenčních doložek v pracovních smlouvách
Ústavní soud se v květnu zabýval otázkou možnosti odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky. Na věc má liberálnější názor než Nejvyšší soud, podle kterého je odstoupení zaměstnavatele bez uvedení důvodu neplatné, a to i v případě, kdy si zaměstnavatel a zaměstnanec takovou možnost předem výslovně sjednali. Ústavní soud nyní označil tento závěr za excesivní a porušující práva zaměstnavatele. Toto rozhodnutí by mohlo přinést úlevu mnoha zaměstnavatelům.
V předmětném sporu si zaměstnavatel se zaměstnancem sjednali konkurenční doložku, na jejímž základě zaměstnanec nemohl po dobu šesti měsíců od ukončení pracovního poměru pracovat pro konkurenty zaměstnavatele. Za každý měsíc tohoto omezení pak měl nárok na odměnu odpovídající polovině jeho průměrného výdělku, v případě porušení doložky by však platil smluvní pokutu. V konkurenční doložce strany sjednaly možnost zaměstnavatele od doložky odstoupit, a to i bez uvedení důvodu.
Zaměstnanec podal výpověď a zaměstnavatel během výpovědní doby možnost odstoupení bez udání důvodu využil. Zaměstnanec se následně s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu domáhal neplatnosti odstoupení a vyplacení odměny za dodržování zákazu konkurence. U obecných soudů zaměstnanec uspěl – navzdory sjednání výslovné možnosti odstoupení bez uvedení důvodu byl postup zaměstnavatele shledán neplatným. Soudy se opíraly především o argument, že odstoupením od konkurenční doložky bez udání důvodu mohou být výrazně poškozena práva zaměstnance, protože k odstoupení může dojít například i v poslední den trvání pracovního poměru, kdy už zaměstnanec zpravidla má své nové působiště vybráno. Zaměstnavatel se proto obrátil na Ústavní soud.
Ten označil paušální nemožnost odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky bez uvedení důvodu za excesivní, iracionální a porušující základní práva zaměstnavatele. Na rozdíl od obecných soudů zdůraznil princip autonomie vůle a smluvní svobody. Současně konstatoval, že zrušení zákazu konkurence je především v zájmu samotného zaměstnance –z doložky totiž zaměstnanci plyne zejména povinnost nekonkurovat zaměstnavateli ve své další ekonomické činnosti a případně také povinnost zaplatit smluvní pokutu. Odstoupení od konkurenční doložky proto nemůže být automaticky neplatné.
Ústavní soud však zdůraznil, že soudy musí i nadále poskytovat zaměstnancům zvýšenou ochranu před svévolným jednáním zaměstnavatele. Proto je vždy potřeba zkoumat konkrétní okolnosti případu. Především posoudit, jestli zaměstnavatel při odstoupení nezneužil svého práva anebo nejednal svévolně. V potaz bude potřeba brát například to, kdy k odstoupení došlo, důvody, pro které zaměstnavatel od konkurenční doložky odstoupil, anebo zda si zaměstnanec vybral své další zaměstnání právě s ohledem na uzavřenou konkurenční doložku.
Rozhodnutí je vítanou liberalizací. V poslední době jde už o druhý rozsudek Ústavního soudu, který zvrátil přísný přístup Nejvyššího soudu ke konkurenčním doložkám. Upozorňujeme, že zákaz konkurence zaměstnance po skončení zaměstnání neplatí automaticky. V případě zájmu zaměstnavatele o ochranu svého know-how je potřeba konkurenční doložku, včetně důvodů případného odstoupení, sjednat.