Zastřený právní úkon při výplatě dividend skutečnému vlastníkovi příjmu
![](/data/authors/dd/mll-photo-217_retina.120x120crop3x0x401x401.exact.q85.jpg)
![](/data/authors/f4/lpt-photo_retina.120x120crop0x7x399x399.exact.q85.jpg)
Nejvyšší správní soud (NSS) se ve svém nedávném rozsudku zabýval situací výplaty podílu na zisku kyperské společnosti. Po posouzení celého kontextu předcházejících transakcí NSS konstatoval, že došlo k zastření skutečného stavu, a ztotožnil se se závěry správce daně, který společnosti doměřil srážkovou daň.
V projednávané kauze (2 Afs 94/2021) prodala fyzická osoba svůj podíl v české s.r.o. kyperské společnosti. Podmínky prodeje byly poměrně specifické, kdy bylo převedeno nejprve 25 % za výrazně vyšší cenu než zbývajících 75 %, jejichž postupný převod byl rovněž součástí dohody o převodu podílu. Podmínky úhrady kupní ceny byly sjednány pouze v obecné rovině: kupní cena měla být uhrazena v časovém horizontu deseti let bez jakékoli další specifikace výše nebo termínů jednotlivých splátek. Prodej obchodního podílu jako takový formálně splňoval podmínky pro osvobození, a proto příjem nebyl zdaněn.
Následující zdaňovací období vyplatila s.r.o. veškerý podíl na zisku kyperské společnosti. Vzhledem k tomu, že podle daňové legislativy se jednalo o výplatu podílu na zisku mateřské společnosti, z výplaty nesrazila žádnou daň. V řádu dní od obdržení výplaty kyperská společnost převedla veškeré získané prostředky na účty fyzické osoby (tj. původního společníka s.r.o.) s argumentací, že se jedná o úhradu splátek kupní ceny za převod podílu. Správce daně při daňové kontrole dospěl k závěru, že skutečným vlastníkem vyplacených prostředků nebyla v tomto případě kyperská společnost, ale právě fyzická osoba jako původní vlastník podílu, a že provedené transakce pouze zastírají skutečný právní stav, a to výplatu podílu na zisku fyzické osobě. Ta na rozdíl od výplaty mateřské společnosti srážkové dani podléhá.
NSS ve shodě se správcem daně označil jednání subjektů jako účelové a vedoucí k vyhnutí se daňové povinnosti, což soud shledal jako hlavní smysl provedených transakcí. NSS dále zdůraznil, že v praxi je vždy třeba posuzovat provedené transakce s ohledem na ekonomický smysl právního vztahu a chování jeho účastníků.
Uvedený rozsudek tedy opět potvrdil, že v rámci daňových kontrol jsou jednotlivé transakce posuzovány v celkovém kontextu všech souvisejících skutečností, a nikoliv pouze jejich jednotlivé kroky ve formálně-právním stavu.