Zpět na výpis

Zastřený právní úkon při výplatě dividend skutečnému vlastníkovi příjmu

Nejvyšší správní soud (NSS) se ve svém nedávném rozsudku zabýval situací výplaty podílu na zisku kyperské společnosti. Po posouzení celého kontextu předcházejících transakcí NSS konstatoval, že došlo k zastření skutečného stavu, a ztotožnil se se závěry správce daně, který společnosti doměřil srážkovou daň.

V projednávané kauze (2 Afs 94/2021) prodala fyzická osoba svůj podíl v české s.r.o. kyperské společnosti. Podmínky prodeje byly poměrně specifické, kdy bylo převedeno nejprve 25 % za výrazně vyšší cenu než zbývajících 75 %, jejichž postupný převod byl rovněž součástí dohody o převodu podílu. Podmínky úhrady kupní ceny byly sjednány pouze v obecné rovině: kupní cena měla být uhrazena v časovém horizontu deseti let bez jakékoli další specifikace výše nebo termínů jednotlivých splátek. Prodej obchodního podílu jako takový formálně splňoval podmínky pro osvobození, a proto příjem nebyl zdaněn.

Následující zdaňovací období vyplatila s.r.o. veškerý podíl na zisku kyperské společnosti. Vzhledem k tomu, že podle daňové legislativy se jednalo o výplatu podílu na zisku mateřské společnosti, z výplaty nesrazila žádnou daň. V řádu dní od obdržení výplaty kyperská společnost převedla veškeré získané prostředky na účty fyzické osoby (tj. původního společníka s.r.o.) s argumentací, že se jedná o úhradu splátek kupní ceny za převod podílu. Správce daně při daňové kontrole dospěl k závěru, že skutečným vlastníkem vyplacených prostředků nebyla v tomto případě kyperská společnost, ale právě fyzická osoba jako původní vlastník podílu, a že provedené transakce pouze zastírají skutečný právní stav, a to výplatu podílu na zisku fyzické osobě. Ta na rozdíl od výplaty mateřské společnosti srážkové dani podléhá.

NSS ve shodě se správcem daně označil jednání subjektů jako účelové a vedoucí k vyhnutí se daňové povinnosti, což soud shledal jako hlavní smysl provedených transakcí. NSS dále zdůraznil, že v praxi je vždy třeba posuzovat provedené transakce s ohledem na ekonomický smysl právního vztahu a chování jeho účastníků. 

Uvedený rozsudek tedy opět potvrdil, že v rámci daňových kontrol jsou jednotlivé transakce posuzovány v celkovém kontextu všech souvisejících skutečností, a nikoliv pouze jejich jednotlivé kroky ve formálně-právním stavu.