Auto se nám polámalo: princip úplného odškodnění u havarovaného vozidla

Ústavní soud v minulosti stanovil, že při výpočtu skutečné výše škody na havarovaném vozidle nelze jednoduše říci, že pokud je poškozené vozidlo opraveno novými díly, je možné výši náhrady snížit o zhodnocení technického stavu vozidla. Takový přístup ke zjištění celkové výše skutečné škody by dle názoru ÚS nebyl dostatečný. Již v tomto rozhodnutí tak zmínil, že je vždy třeba zohlednit skutečnost, zda havarované vozidlo bude zpeněžitelné za nižší cenu než srovnatelně vybavený nehavarovaný vůz. Obecné soudy jsou přitom povinny takovéto nuance v tržní hodnotě vždy zkoumat. Musejí přitom vzít v potaz i charakter vyměněných autodílů. Nelze tudíž akceptovat postup, dle kterého by se plošně snížila požadovaná náhrada škody například o 50 % s obecnou argumentací, že použití nových dílů vedlo ve skutečnosti ke zvýšení hodnoty opravovaného vozu. 

Ústavní soud v dřívějších rozhodnutích navíc konstatoval, že poškozený se do dané situace nedostal vlastní vinou a oprava vozu mu naopak byla v podstatě vnucena. Pokud ta tedy účelně směřuje k odstranění následků škodné události, není spravedlivé, aby poškozený musel na zprovoznění vozidla doplácet. 

Je třeba podotknout, že zmíněná rozhodnutí se vztahovala k úpravě předchozího občanského zákoníku. Aktuální občanský zákoník ovšem již výslovně stanoví, že při určení výše škody se zohlední i to, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

V nedávném rozhodnutí TZ 39/2017 Ústavní soud na své předchozí názory navázal, když rozhodoval o stížnosti obchodní společnosti, která se vedle nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla domáhala i náhrady škody odpovídající rozdílu mezi jeho tržní hodnotou před poškozením a po opravě. Ústavní soud konstatoval, že přístup obecných soudů hradit pouze náklady na opravu a nereflektovat přitom rozdíl v tržní hodnotě věci, je v rozporu s právem na náhradu škody a ochranu vlastnictví. Zákonná ustanovení o náhradě škody tak mají být dle názoru ÚS vykládána co nejextenzivnějším způsobem, který zahrnuje veškeré náklady, jimž musel poškozený v důsledku protiprávního jednání škůdce čelit. Pokud se tedy poškozený nechová při opravě havarovaného vozu excesivně, náleží mu úplná náhrada škody včetně rozdílu mezi tržní hodnotou opraveného a nikdy nehavarovaného vozu.