Auto se nám polámalo: princip úplného odškodnění u havarovaného vozidla
Ústavní soud opět rozhodoval o náhradě škody při automobilové havárii. Po sérii rozhodnutí, kdy se zohledňovala amortizace náhradních dílů použitých při opravě havarovaného vozidla, přišla na řadu otázka náhrady škody odpovídající rozdílu mezi cenou vozidla před havárií a po opravě.
Ústavní soud v minulosti stanovil, že při výpočtu skutečné výše škody na havarovaném vozidle nelze jednoduše říci, že pokud je poškozené vozidlo opraveno novými díly, je možné výši náhrady snížit o zhodnocení technického stavu vozidla. Takový přístup ke zjištění celkové výše skutečné škody by dle názoru ÚS nebyl dostatečný. Již v tomto rozhodnutí tak zmínil, že je vždy třeba zohlednit skutečnost, zda havarované vozidlo bude zpeněžitelné za nižší cenu než srovnatelně vybavený nehavarovaný vůz. Obecné soudy jsou přitom povinny takovéto nuance v tržní hodnotě vždy zkoumat. Musejí přitom vzít v potaz i charakter vyměněných autodílů. Nelze tudíž akceptovat postup, dle kterého by se plošně snížila požadovaná náhrada škody například o 50 % s obecnou argumentací, že použití nových dílů vedlo ve skutečnosti ke zvýšení hodnoty opravovaného vozu.
Ústavní soud v dřívějších rozhodnutích navíc konstatoval, že poškozený se do dané situace nedostal vlastní vinou a oprava vozu mu naopak byla v podstatě vnucena. Pokud ta tedy účelně směřuje k odstranění následků škodné události, není spravedlivé, aby poškozený musel na zprovoznění vozidla doplácet.
Je třeba podotknout, že zmíněná rozhodnutí se vztahovala k úpravě předchozího občanského zákoníku. Aktuální občanský zákoník ovšem již výslovně stanoví, že při určení výše škody se zohlední i to, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
V nedávném rozhodnutí TZ 39/2017 Ústavní soud na své předchozí názory navázal, když rozhodoval o stížnosti obchodní společnosti, která se vedle nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla domáhala i náhrady škody odpovídající rozdílu mezi jeho tržní hodnotou před poškozením a po opravě. Ústavní soud konstatoval, že přístup obecných soudů hradit pouze náklady na opravu a nereflektovat přitom rozdíl v tržní hodnotě věci, je v rozporu s právem na náhradu škody a ochranu vlastnictví. Zákonná ustanovení o náhradě škody tak mají být dle názoru ÚS vykládána co nejextenzivnějším způsobem, který zahrnuje veškeré náklady, jimž musel poškozený v důsledku protiprávního jednání škůdce čelit. Pokud se tedy poškozený nechová při opravě havarovaného vozu excesivně, náleží mu úplná náhrada škody včetně rozdílu mezi tržní hodnotou opraveného a nikdy nehavarovaného vozu.