Brexit: Protokol o koordinaci sociálního zabezpečení mezi UK a EU

Dohoda o obchodu a spolupráci uzavřená mezi zástupci Spojeného království a Evropské unie obsahuje i Protokol o koordinaci sociálního zabezpečení, který do určité míry kopíruje pravidla pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále jen Nařízení). Ačkoli dohoda zatím neprošla řádným legislativním procesem (Evropský parlament by ji měl schválit zpětně), začala se pravidla v ní zakotvená předběžně aplikovat už od 1. ledna 2021. 

Protokol se vztahuje nejen na migrující občany členských států EU a UK, ale i občany třetích zemí, kteří podléhají sociálnímu zabezpečení v EU nebo UK. Na rozdíl od Nařízení EU se ale Protokol nevztahuje na Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. 

Protokol zachovává princip jednoho státu pojištění i základní pravidla pro určení státu pojištění. Rovněž standardní vyslání zaměstnance mezi EU a UK do 24 měsíců či souběžný výkon činností ve více zemích jsou v Protokolu upraveny obdobných způsobem, jako by UK byla nadále v EU. Příslušnost k předpisům sociálního zabezpečení se bude i nadále stvrzovat formulářem A1. Protokol zachovává také řadu dávek, princip sčítání dob pojištění pro účely důchodu a čerpání zdravotní péče. 

Co se týká čerpání nezbytné zdravotní péče během krátkodobého pobytu, je podle dostupných informací i nadále možné ve vztahu k UK využívat Evropské průkazy zdravotního pojištění. Nadále bude také možné čerpat plnou zdravotní péči mimo zemi pojištění na základě formuláře S1.  

K jakým změnám tedy v souvislosti s brexitem od 1. ledna 2021 došlo? Protokol neumožňuje požádat o prodloužení formuláře A1 o setrvání v domovském systému sociálního zabezpečení u vyslání, která přesahují 24 měsíců, ani o udělení výjimky ze základních pravidel dle současného článku 16 Nařízení EU. Další oblastí, kterou Protokol na rozdíl od Nařízení EU neupravuje, jsou rodinné dávky (včetně přídavků na děti) a možnost exportu dávek v nezaměstnanosti. Tyto oblasti se proto budou řídit pouze lokální legislativou. Možností je uzavřít s UK bilaterální smlouvu, která by tuto problematiku nad rámec Protokolu upravovala. 

Protokol umožňuje zaměstnanci vyslanému na dobu nepřesahující 24 měsíců setrvat v domovském systému zdravotního a sociálního pojištění, obdobně jako článek 12 Nařízení EU, avšak Protokol současně umožňuje jednotlivým členským zemím se od tohoto ustanovení odchýlit. V případě tzv. opt outu by vyslaný pracovník podléhal předpisům sociálního zabezpečení v zemi, kde skutečně pracuje. Z neoficiálního průzkumu provedeného napříč členskými státy EU však vyplývá, že žádná z těchto zemí se pro opt out zatím nerozhodla a všechny budou tedy postupovat v souladu s Protokolem.  

Pro úplnost připomínáme, že na zaměstnance vyslané z/do UK před koncem roku 2020 se už dle předchozí výstupové dohody i po 1. lednu 2021 nadále aplikuje standardní Nařízení EU (včetně formulářů A1 a jejich prodloužení), a to do okamžiku, než se změní jejich situace.  

Pro určení příslušnosti k právním předpisům a stanovení nároků na dávky je tedy rozhodující správně posoudit, zda se na migrující osobu vztahuje Nařízení EU, výstupová dohoda či ustanovení Protokolu.