Brexit: Protokol o koordinaci sociálního zabezpečení mezi UK a EU
Po nekonečných jednáních mezi UK a EU se na sklonku roku 2020 podařilo uzavřít obchodní dohodu a předejít tak dopadům tvrdého brexitu. Dohoda mimo jiné umožňuje aplikovat na pracovníky, kteří byli vysláni z EU do UK a naopak po 1. lednu 2021, i nadále některá pravidla EU v oblasti sociálního zabezpečení.
Dohoda o obchodu a spolupráci uzavřená mezi zástupci Spojeného království a Evropské unie obsahuje i Protokol o koordinaci sociálního zabezpečení, který do určité míry kopíruje pravidla pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále jen Nařízení). Ačkoli dohoda zatím neprošla řádným legislativním procesem (Evropský parlament by ji měl schválit zpětně), začala se pravidla v ní zakotvená předběžně aplikovat už od 1. ledna 2021.
Protokol se vztahuje nejen na migrující občany členských států EU a UK, ale i občany třetích zemí, kteří podléhají sociálnímu zabezpečení v EU nebo UK. Na rozdíl od Nařízení EU se ale Protokol nevztahuje na Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko.
Protokol zachovává princip jednoho státu pojištění i základní pravidla pro určení státu pojištění. Rovněž standardní vyslání zaměstnance mezi EU a UK do 24 měsíců či souběžný výkon činností ve více zemích jsou v Protokolu upraveny obdobných způsobem, jako by UK byla nadále v EU. Příslušnost k předpisům sociálního zabezpečení se bude i nadále stvrzovat formulářem A1. Protokol zachovává také řadu dávek, princip sčítání dob pojištění pro účely důchodu a čerpání zdravotní péče.
Co se týká čerpání nezbytné zdravotní péče během krátkodobého pobytu, je podle dostupných informací i nadále možné ve vztahu k UK využívat Evropské průkazy zdravotního pojištění. Nadále bude také možné čerpat plnou zdravotní péči mimo zemi pojištění na základě formuláře S1.
K jakým změnám tedy v souvislosti s brexitem od 1. ledna 2021 došlo? Protokol neumožňuje požádat o prodloužení formuláře A1 o setrvání v domovském systému sociálního zabezpečení u vyslání, která přesahují 24 měsíců, ani o udělení výjimky ze základních pravidel dle současného článku 16 Nařízení EU. Další oblastí, kterou Protokol na rozdíl od Nařízení EU neupravuje, jsou rodinné dávky (včetně přídavků na děti) a možnost exportu dávek v nezaměstnanosti. Tyto oblasti se proto budou řídit pouze lokální legislativou. Možností je uzavřít s UK bilaterální smlouvu, která by tuto problematiku nad rámec Protokolu upravovala.
Protokol umožňuje zaměstnanci vyslanému na dobu nepřesahující 24 měsíců setrvat v domovském systému zdravotního a sociálního pojištění, obdobně jako článek 12 Nařízení EU, avšak Protokol současně umožňuje jednotlivým členským zemím se od tohoto ustanovení odchýlit. V případě tzv. opt outu by vyslaný pracovník podléhal předpisům sociálního zabezpečení v zemi, kde skutečně pracuje. Z neoficiálního průzkumu provedeného napříč členskými státy EU však vyplývá, že žádná z těchto zemí se pro opt out zatím nerozhodla a všechny budou tedy postupovat v souladu s Protokolem.
Pro úplnost připomínáme, že na zaměstnance vyslané z/do UK před koncem roku 2020 se už dle předchozí výstupové dohody i po 1. lednu 2021 nadále aplikuje standardní Nařízení EU (včetně formulářů A1 a jejich prodloužení), a to do okamžiku, než se změní jejich situace.
Pro určení příslušnosti k právním předpisům a stanovení nároků na dávky je tedy rozhodující správně posoudit, zda se na migrující osobu vztahuje Nařízení EU, výstupová dohoda či ustanovení Protokolu.


Odběr aktualit
Nezmeškejte nic důležitého. Nechte si zasílat přehled zpráv e-mailem.
Přihlásit k odběruStažení aktualit Archiv
Chcete si vytisknout všechny články za poslední měsíc?
Stáhněte si je v PDF (395 kB)