Cestující mají právo na náhradu škody i v případě zpoždění navazujících letů
Soudní dvůr EU posílil práva cestujících v letecké dopravě a současně zdůraznil roli cestovních kanceláří při prodeji letenek (C‑436/21). Cestujícím tak vznikne právo na náhradu škody i v případě zpoždění navazujícího letu zajišťovaného různými provozujícími leteckými dopravci, kteří nejsou vázáni zvláštním právním vztahem. Postačí, že tyto lety spojila cestovní kancelář do jedné letenky a cestujícímu naúčtovala celkovou cenu.
V projednávané věci cestující zakoupil u cestovní kanceláře letenku ze Stuttgartu (Německo) do Kansas City (USA), přičemž cesta se skládala ze tří letů různých leteckých společností, které mezi sebou neměly žádný právní vztah. Cestovní kancelář, u níž cestující letenku zakoupil, pouze vystavila jedinou letenku a naúčtovala cestujícímu celkovou cenu za všechny tyto lety. Zatímco první let společnosti Swiss International Air Lines AG a druhý let společnosti American Airlines proběhly podle plánu, třetí let společnosti American Airlines mezi Filadelfií a Kansas City měl více než čtyři hodiny zpoždění.
Cestující se domáhal jednorázové kompenzace ve výši 600 eur, která náleží cestujícím v případě zpoždění letu o více než tři hodiny podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 a ustálené judikatury Soudního dvora (zejména rozsudek Sturgeon, C-402/7 a C-432/07). Učinil tak přesto, že zpožděný let sám o sobě nespadal do působnosti tohoto nařízení (nešlo o let z letiště na území EU) a společnost Swiss International Air Lines AG neměla se společností American Airlines žádný právní vztah.
Soudní dvůr EU v rozsudku C‑436/21 ze dne 6. října 2022 uvedl, že pojem „přímo navazující lety“ zahrnuje přepravu sestávající z několika letů zajišťovaných různými provozujícími leteckými dopravci, kteří nejsou vázáni zvláštním právním vztahem, pokud tyto lety byly spojeny cestovní kanceláří, jež účtovala celkovou cenu a vystavila za tuto přepravu jedinou letenku. Cestující, který odlétal z letiště na území EU, jehož let do místa určení posledního letu (tzn. v daném případě Kansas City) byl zpožděn při příletu alespoň o tři hodiny, má tedy právo na náhradu škody podle čl. 7 citovaného nařízení. Nevadí, že mezi leteckými dopravci neexistuje žádný právní vztah a že vzájemná propojenost jednotlivých letů byla „vytvořena“ až cestovní kanceláří. Podmínka právního vztahu mezi leteckými společnostmi by totiž právo cestujících na kompenzaci v případě významného zpoždění výrazně omezovala.
Soudní dvůr EU tak opět posílil práva cestujících v letecké dopravě a současně zdůraznil roli cestovních kanceláří (včetně tzv. OTA – online cestovních kanceláří) při prodeji letenek. Cestovní kanceláře naopak mohou čelit vyššímu riziku žalob na náhradu škody ze strany leteckých dopravců, kteří budou muset vyplatit cestujícím kompenzace za zpoždění letu.