Chybně uvedená RPSN ve smlouvě: omyl, který se nevyplácí
Nejvyšší soud se nedávno vyjádřil k otázce nesprávně vypočtené roční procentní sazbě nákladů (RPSN) ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Pokud je RPSN ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uvedena v nesprávné výši, jde o porušení zákonné informační povinnosti. To může vést např. k aplikaci výrazně nižší úrokové sazby, případně vrácení zaplacených úroků klientovi.
Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí výčet povinných informací, které musí smlouva o spotřebitelském úvěru kvůli ochraně spotřebitele obsahovat. Jedním z takových nezbytných údajů je i RPSN. Uvedením nesprávné výše RPSN ve smlouvě se zabýval v nedávném rozhodnutí i Nejvyšší soud. V rámci soudního řízení požadovala úvěrová společnost po svém klientovi uhrazení splatné jistiny a sjednaných úroků. Žalovaný klient ovšem tvrdil, že úvěrová společnost nemá nárok na vymáhání sjednaných úroků, protože RPSN byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uvedena v nesprávné výši.
Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že úvěrová společnost splní svou povinnost uvést nezbytné informace do smlouvy pouze úplným a správným uvedením všech vyžadovaných údajů. Pokud úvěrová společnost špatně vypočítá nebo záměrně uvede do smlouvy chybnou výši RPSN, nesplní zákonné povinnosti. Takové pochybení úvěrové společnosti zákon sankcionuje úročením úvěru diskontní sazbou ČNB (namísto sjednané sazby úroků) a neplatností ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr (např. poplatek za sjednání úvěru). V případě posuzovaném Nejvyšším soudem by to znamenalo, že spotřebitelský úvěr by byl namísto sjednaným úrokem ve výši 25 % p. a. úročen diskontní sazbou ČNB, která je již několik let 0,05 % p. a. Poskytovatel úvěru by tak musel klientovi vrátit jím zaplacené úroky přesahující sazbu 0,05 % a veškeré další platby uhrazené klientem nad rámec splácené jistiny.
Citované rozhodnutí může mít pro úvěrové společnosti velmi nepříznivý dopad. Pokud neuvedou povinné údaje do smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo je uvedou nesprávně, budou se muset poskytovatelé úvěrů vypořádat s požadavky klientů na vrácení zaplacených smluvních úroků nad rámec diskontní sazby ČNB a dalších plateb za poskytnutí úvěru.