NSS k prokazování manažerských služeb v rámci holdingu
Nejvyšší správní soud (NSS) se v judikátu 8 Afs 164/2025-40 zabýval otázkou, jak konkrétně musí správce daně vyjádřit své pochybnosti a jaké důkazy musí daňový subjekt předložit, pokud uplatňuje náklady na služby poskytované v rámci koncernové struktury.
Společnost CK Hungariatour s.r.o. uplatnila v letech 2018 až 2020 jako daňově uznatelné náklady platby za manažerské služby, které přijala od mateřské společnosti. Společnost předložila jako důkazy zejména smluvní dokumentaci k poskytování služeb, vystavené faktury a další podklady popisující činnosti poskytovatele. Správce daně však dospěl k závěru, že společnost neprokázala uskutečnění ani konkrétní obsah těchto služeb, a doměřil jí daň z příjmů právnických osob včetně penále.
Společnost namítala, že služby byly poskytovány v rámci holdingu a jejich ekonomický přínos vyplýval již ze samotné existence skupinové spolupráce a nebylo jej možné vždy vyjádřit jednotlivými výstupy nebo samostatnými dokumenty. Podle jejího názoru správce daně požadoval nepřiměřeně vysoký důkazní standard a své pochybnosti dostatečně neprokázal.
Posouzení NSS
NSS připomněl, že daňový subjekt nese důkazní břemeno ohledně skutečností, které sám tvrdí a uvádí ve svém účetnictví. Ani formálně správné účetní doklady však samy o sobě nemusí postačovat, pokud správce daně identifikuje konkrétní pochybnosti o věrohodnosti, úplnosti nebo průkaznosti deklarovaného plnění. Správce daně přitom nemusí vždy prokazovat, že k plnění vůbec nedošlo. Musí však své pochybnosti dostatečně konkretizovat a umožnit daňovému subjektu na ně reagovat. Nicméně pouhé obecné zpochybnění nákladů z důvodu, že jde například o služby mezi spojenými osobami, není dostačující. Pokud správce daně své pochybnosti řádně vyjádří, přechází na daňový subjekt povinnost prokázat skutečný obsah, rozsah a ekonomický přínos deklarovaných služeb.
Soud zdůraznil, že poskytování služeb mezi propojenými osobami nepředstavuje z pohledu dokazování žádný privilegovaný režim. Naopak lze očekávat, že společnosti v rámci jednoho holdingu budou schopny lépe doložit obsah a rozsah vzájemně poskytovaných služeb než nezávislé subjekty.
NSS nakonec kasační stížnost zamítl a potvrdil rozhodnutí krajského soudu, byť se s částí jeho argumentace neztotožnil. Současně upřesnil pravidla rozložení důkazního břemene v daňovém řízení.
Dopad do praxe
Rozhodnutí je významné zejména pro skupiny společností, které využívají centrálně poskytované služby (např. řízení skupiny, finance, IT, HR nebo strategické poradenství). Pro uznání nákladů zpravidla nestačí pouze smlouva a faktura.
Rozsudek potvrzuje dlouhodobý přístup správních soudů k dokazování služeb mezi spojenými osobami. Společnosti by měly věnovat zvýšenou pozornost průběžné dokumentaci manažerských, poradenských či obdobných služeb uvnitř skupiny. Absence konkrétních důkazů o obsahu a rozsahu plnění může vést k neuznání souvisejících nákladů pro daňové účely.
Z pohledu správce daně bude klíčové, zda lze z dokumentace zpětně ověřit, co přesně bylo dodáno, kdo službu využil a proč byla pro danou společnost ekonomicky potřebná. Samotná existence koncernového vztahu nebo pravidelné měsíční fakturace bez další dokumentace můžou být v daňové kontrole nedostatečné.