SDEU vydal stanovisko k režimu DPH u úprav převodních cen

Jak jsme popsali v předchozím článku, jednalo se o situaci, kdy společnost Stellantis Portugal, S.A. v roli distributora nakupovala od spojených výrobních společností vozidla a náhradní díly. Ty dále prodávala nezávislým prodejcům, kteří je poté prodávali konečným zákazníkům. V případě výrobních vad se zákazníci obraceli na prodejce, kteří opravu vozidel následně fakturovali distributorovi, který tudíž nesl náklady na záruční opravy. 

Na základě vykázaných nákladů na distribuci vozidel i náhradních dílů a na opravy vozidel (včetně provozních nákladů) výrobci následně upravili ceny vozidel, za které je distributorovi prodávali. Tato úprava byla provedena na základě mechanismu převodních cen sjednaného mezi nimi. Ten měl zajistit, aby distributor dosáhl plánovaného provozního zisku. V rámci úpravy prodejní ceny vozidel výrobci vystavili distributorovi dobropis nebo vrubopis. Portugalský správce daně danou úpravu převodních cen posuzoval jako poskytnutí služby distributorem výrobci, která měla podléhat DPH v Portugalsku.  

Ačkoli generální advokátka navrhovala změnu předběžné otázky, SDEU její návrh nereflektoval. Ve svém stanovisku (C-603/24) se zabýval pouze tím, zda úprava převodních cen v daném případě představuje poskytnutí služby za protiplnění. Zdůraznil, že služba podléhá DPH pouze tehdy, když existuje přímá souvislost mezi poskytnutím služby a obdrženým protiplněním. Tato přímá souvislost je dána, pokud mezi poskytovatelem a příjemcem existuje právní vztah, v jehož rámci si strany vzájemně poskytují plnění a odměna je skutečnou protihodnotou daného protiplnění.

Podle SDEU v posuzovaném případě neexistuje právní vztah mezi výrobcem a distributorem, který by distributorovi ukládal povinnost za úplatu zajišťovat opravy vozidel nakupovaných od výrobce. Nevyplývá ani jiná skutečnost, podle které by si výrobce a distributor vzájemně poskytovali plnění, kdy jedním by byly služby oprav distributora výrobci a druhým odměna za tyto služby. Jediný právní vztah vyplýval z uzavřené dohody, která se vztahuje pouze ke stanovení převodních cen vozidel.

Výpočet úpravy převodních cen sice proběhl s ohledem na náklady na opravy provedené nezávislými prodejci i na provozní náklady distributora, avšak tyto náklady se zohlednily pouze proto, aby došlo k zajištění předem stanovené ziskové marže. Distributor tedy neměl jistotu, že mu výrobce po dosažení stanovené marže uhradí veškeré náklady, zejména náklady na opravy vozidel. SDEU proto uzavřel, že souvislost mezi službami oprav a úpravou převodních cen je v tomto případě pouze nepřímá.

SDEU zároveň zdůraznil, že pokud by úprava převodních cen představovala následnou úpravu ceny zaplacené distributorem při pořízení vozidel, přísluší vnitrostátním orgánům posoudit dopad takové změny na stanovení základu daně.

Soudní dvůr EU tak ve svém stanovisku konstatuje, že úprava převodních cen vozidel, která je (i) stanovena s cílem zaručit distributorovi dosažení předem stanovené ziskové marže, (ii) doložena dobropisem nebo vrubopisem a (iii) vypočtena se zřetelem na náklady vynaložené distributorem v rámci oprav vozidel, nepředstavuje poskytnutí služby za protiplnění.