Definice nelegální práce a podmínky agenturního zaměstnávání se mění
Od 1. ledna 2024 je účinná novela zákona o zaměstnanosti, která přináší zejména změny v oblasti zaměstnanosti a pravidel pro činnost agentur práce. Mezi nejvíce diskutované změny patří na poslední chvíli do zákona opětovně zařazená nová definice nelegální práce (z předloženého vládního návrhu byla původně vypuštěna), kterou z důvodu její kontroverze značně kritizovala odborná veřejnost.
Změna definice nelegální práce
Do účinnosti novely musela inspekce práce při kontrole nelegální práce posuzovat, zda je závislá práce vykonávaná mimo základní pracovněprávní vztah, a to po delší dobu. Pro kontrolní orgány je v praxi ovšem mnohdy značně obtížné doložit, že konkrétní zaměstnanec vykonával na pracovišti závislou práci i v jiné dny než v samotný den kontroly. Účelem přijaté změny je tak usnadnit kontrolním orgánům odhalování dosti rozšířeného nelegálního „švarcsystému“.
Novela výslovně do zákona zakotvuje, že pro závěr o nelegálnosti práce nebude již nadále rozhodný parametr soustavnosti, tj. délka výkonu práce. Proti tomu však stojí stávající judikatura Nejvyššího správního soudu, podle které nelze při absenci soustavnosti výkonu práce hovořit o nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Na druhou stranu budou ale kontrolní orgány i nadále povinny posuzovat a prokazovat znak nadřízenosti a podřízenosti, jakožto jeden ze základních zákonných rysů závislé práce. Vzhledem k tomu, že soustavnost výkonu práce byla víceméně hlavním kamenem úrazu prováděných kontrol ze strany inspekce práce, není zatím jasné, jak budou kontroly nelegální práce probíhat. Dopady do praxe tak budou jistě výraznější.
Přísnějších podmínek se dočká i trestání nelegální práce. Nově bude možné za tento přestupek uložit i zákaz činnosti, a to až na dva roky.
Nové povinnosti a změny pravidel pro agentury práce
Zákon zásadním způsobem dopadne také na agentury práce, s deklarovaným cílem zefektivnit jejich fungování a zvýšit ochranu agenturních zaměstnanců. K výraznějším změnám patří povinnost doložit, že fyzické osoby nebo odborní garanti právnických osob svou praxi (v rozsahu nejméně 20 hodin týdně) získali v posledních deseti letech bezprostředně předcházejících podání žádosti o povolení.
Dále budou agentury práce povinny doplatit kauci, která se zvyšuje z 500.000 Kč na 1.000.000 Kč, a to nejpozději do tří měsíců od účinnosti zákona.
Změn se dočkal také proces udělování povolení o zprostředkování zaměstnání. Podmínkou pro jeho udělení je nově nejen bezdlužnost žadatele, ale i skutečnost, že v posledních třech letech žadatel nespáchal přestupek, pro který by bylo možné povolení odebrat.
Příznivější úprava dopadne naopak na důvody, pro které mají úřady povinnost licenci odejmout. Podle současného znění zákona tato situace de facto nastává při jakémkoli porušení zákona o zaměstnanosti. Nově ale budou úřady posuzovat, zda je odejmutí na místě s ohledem na závažnost provinění agentury.
Stanovuje se rovněž nová povinnost, aby agentury práce pravidelně poskytovaly údaje týkající se počtu zaměstnanců přidělených k jednotlivým subjektům a odvětvím, v nichž je práce vykonávána.
V neposlední řadě dochází k přesunu agendy vydávání a odmítání licencí ke zprostředkování zaměstnání agenturám práce. Tato pravomoc přechází z generálního ředitelství Úřadu práce na MPSV.
Z finálního znění zákona byl naopak vypuštěn zákaz sjednávání pracovních smluv agenturou se zaměstnanci na dobu vymezenou dobou trvání dočasného přidělení k uživateli, stejně jako omezení dočasného přidělení agenturního zaměstnance k uživateli dobou tří let.
Novela tak přináší některá opatření s cílem především zlepšit fungování pracovního trhu a zvýšit ochranu přidělených zaměstnanců. Skutečné naplnění zamýšleného záměru zákonodárce ale ukáže až praxe.