Dočasné přidělení zaměstnance jako poskytnutí služby pro účely DPH
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v italském rozsudku San Domenico Vetraria SpA (C-94/19) posuzoval případ, kdy mateřská společnost dočasně přidělila jednoho ze svých vedoucích pracovníků ke své dceřiné společnosti. Za přidělení fakturovala „pouze“ své náklady na tohoto pracovníka bez marže. Podle soudu se jedná o plnění, které je předmětem DPH, a to bez ohledu na stanovení výše účtované ceny.
V roce 2004 italská společnost Avir dočasně přidělila jednoho z vedoucích pracovníků ke své dceřiné společnosti San Domenico Vetraria na místo ředitele jedné z jejích provozoven, přičemž si účtovala jenom náklady bez marže. Na fakturovanou náhradu nákladů aplikovala italskou DPH, kterou si společnost San Domenico Vetraria nárokovala zpět v rámci svého přiznání k DPH. Italská daňová správa ale měla za to, že tyto náhrady nákladů nespadají do působnosti DPH, jelikož se nejedná o poskytování služeb pro účely DPH. Dle tehdy platné italské legislativy se totiž poskytnutí nebo dočasné přidělení zaměstnanců, za něž je jako protiplnění vyplácena pouze náhrada jejich nákladů, nepovažuje za relevantní pro účely DPH.
Italský Nejvyšší kasační soud předložil SDEU v této věci předběžnou otázku. SDEU dospěl k závěru, že poskytnutí nebo dočasné přidělení zaměstnanců prováděné za náhradu s tím souvisejících nákladů se považuje za plnění relevantní pro účely DPH, pokud se částky zaplacení a plnění vzájemně podmiňují. Tímto se vyhradil proti argumentaci Komise, která zpochybňovala existenci přímé souvislosti mezi plněním a úplatou. Soud tedy uzavřel, že italská legislativa, dle které bylo dočasné přidělení zaměstnance „jen“ za úhradu souvisejících nákladů mimo předmět DPH, je v rozporu s evropskou Směrnicí o DPH.
Vzhledem k tomu, že současný přístup českých plátců DPH a správní praxe potvrzené mimo jiné koordinačním výborem jsou odlišné od výše uvedených závěrů (de facto shodné s napadenou italskou legislativou), doporučujeme posoudit případy dočasného přidělení zaměstnance ve světle výše uvedeného rozsudku a závěry správně aplikovat. Obecně dočasné přidělení zaměstnance už nebude možné chápat jako plnění mimo rámec DPH, a to bez ohledu na kalkulaci fakturované částky. Vzhledem k uvedenému lze proto očekávat, že tento rozsudek bude mít rovněž zásadní dopad na budoucí posouzení dočasného přidělení zaměstnance ze strany finanční správy jako zdanitelného plnění pro účely DPH.