Důkazní břemeno u přijaté reklamní služby daňový subjekt (znovu) neunesl

Daňový subjekt nárokoval DPH z nakoupených reklamních služeb. Služby měly zahrnovat jak světelnou reklamu na bannerech, tak i statickou reklamu na pronajaté reklamní ploše. Aby prokázal, že bylo poskytnuto plnění ze strany dodavatele reklamy, daňový subjekt předložil fotografie světelné tabule, kde byl zobrazen název subjektu, předmět podnikání a kontaktní údaje. Ze svědeckých výpovědí dále vyplynulo, že několik osob předmětnou reklamu opravdu zahlédlo.  

Podle správce daně ani předložené fotografie ani svědecké výpovědi neprokazují, že k plnění v čase, místech a objednaném rozsahu podle smlouvy skutečně došlo. Například z fotografií nebylo zřejmé, kdy byly přesně pořízeny, nebo kde byly reklamní bannery konkrétně umístěny (chyběly např. čas a datum pořízení fotografií a snímek bližšího okolí billboardu pro jednoznačnou identifikaci jeho umístění). Navíc se na základě provedených výslechů nepodařilo správci daně zjistit, kdo sjednané reklamní služby fakticky poskytl. Z těchto důvodů správce daně nárok na odpočet DPH z přijatých daňových dokladů neuznal. 

NSS závěry správce daně i Krajského soudu potvrdil. Zdůraznil, že předmětem sporu není, zda daňový subjekt „nějaké“ reklamní služby obdržel. Je třeba prokázat, že reklamní plnění bylo poskytnuto v takovém rozsahu, ve kterém se o plnění účtovalo. V tomto případě tomu tak nebylo, a proto nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro nárok na odpočet DPH, tj. uskutečnění reklamních služeb tak, jak byly deklarovány v předložených formálně bezvadných daňových dokladech. 

Tento rozsudek navazuje na rozhodnutí NSS zamítající daňovou uznatelnost nákladů na poskytnuté reklamní plnění z pohledu daně z příjmů. Lze tedy očekávat, že i v budoucnu budou správci daně v situacích, kdy je zpochybněno poskytnutí reklamních služeb z pohledu daně z příjmů, v dalším kroku zpochybňovat také nárok na odpočet DPH.