Generální advokát SDEU: úprava převodních cen a režim DPH
Generální advokát Jean Richard de la Tour ve svém stanovisku (C-726/23) konstatoval, že odměna za služby poskytované v rámci skupiny, která je vypočítaná podle transakční metody čistého rozpětí doporučené OECD, by měla být považována za protiplnění (tj. úplatu) za poskytnuté služby, a podléhá tudíž DPH.
Rumunská společnost SC Arcomet Towercranes SRL nakupuje jeřáby a prodává nebo pronajímá je svým zákazníkům. Její mateřská společnost – Arcomet Service NV Belgique se sídlem v Belgii vyhledává pro své dceřiné společnosti dodavatele a sjednává s těmito dodavateli smluvní podmínky. Kupní a nájemní smlouvy uzavírá se svými dodavateli a zákazníky přímo dceřiná společnost.
Na základě studie převodních cena byla mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi stanovena provozní marže v rozmezí od 0,71 % do 2,74 %. V případě, že se dceřiná společnost odchýlí od stanoveného rozpětí, vystaví jedna ze smluvních stran „vyrovnávací“ daňové doklady.
V daném případě dosáhla rumunská dceřiná společnost v letech 2011–2013 vyššího zisku. Mateřská společnost proto vystavila vyrovnávací daňové doklady, které rumunská společnost vykázala jako pořízení služeb z jiného členského státu v režimu přenesené daňové povinnosti.
Rumunská daňová správa situaci vyhodnotila tak, že dceřiná společnost neprokázala souvislost daných služeb se svou ekonomickou činností. Proto odvedla DPH na výstupu, avšak nárok na odpočet DPH jí byl odepřen.
Dle generálního advokáta je třeba platby z titulu převodních cen posuzovat individuálně. Nicméně v daném případě je ze znění smlouvy zřejmé, že mateřská společnost poskytuje dceřiné společnosti plnění, jelikož přebírá většinu obchodních povinností, jako je strategie a plánování, sjednávání rámcových podmínek s externími dodavateli a další. Zároveň je stanovena odměna za dané plnění.
Dle generálního advokáta existuje v posuzovaném případě mezi poskytnutou službou a protihodnotu přímá souvislost, jelikož výše odměny za plnění uskutečněná mateřskou společností je nastavena již od okamžiku uzavření smlouvy a podmínky odměny jsou stanoveny pomocí přesných kritérií a jako takové nejsou nahodilé. Skutečnost, že v případě nižší marže, než je stanovené rozpětí, vystaví „vyrovnávací“ daňový doklad dceřiná společnost, nemůže daný závěr zpochybnit.
Generální advokát navrhl závěr, že cenové narovnání podléhá DPH. K prokázání nároku na odpočet DPH z přijatého cenového narovnání může daňová správa dle advokáta, také v souladu se zásadou proporcionality, požadovat i jiné důkazy než daňové doklady.
Generální advokát se v daném rozsudku vyjadřoval pouze k plnění v rámci EU. Pokud SDEU přijme navržené závěry, posuzovaní cenového narovnání z pohledu DPH v rámci EU se částečně vyjasní. Nicméně, upozorňujeme, že ani na základě předchozí judikatury není zcela jasné, jaký dopad by mělo cenové narovnání / úprava převodních cen u dovozu zboží.