NSS: daňová uznatelnost nákladů na reklamu a propagaci
Společnosti musí být schopny prokázat, že náklady na reklamu a propagaci skutečně vynaložily v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů. Toto základní pravidlo pro daňovou uznatelnost nákladů nyní opět potvrdil Nejvyšší správní soud, a to i v případě, kdy společnost nebyla konečným příjemcem reklamních služeb.
Náklady na reklamu a propagaci jsou klíčové pro udržení konkurenceschopnosti společností. S jejich významem vyvstává potřeba správného daňového zohlednění. Zákon o daních z příjmů neobsahuje žádné speciální ustanovení, které by upravovalo náklady na reklamu a propagaci. Je nutné postupovat podle základního pravidla pro obecnou daňovou uznatelnost nákladů.
Nejvyšší správní soud posuzoval případ (9 Afs 195/2024 – 36), kdy jádrem sporu bylo prokázání reklamy, kterou si společnost si nechala zhotovit a provést. Tato společnost sice následně zhotovenou reklamu prodala jinému subjektu, související výnosy však nikdo nezpochybňoval. Správce daně se zaměřil na to, zda společnost reklamní služby od dodavatele skutečně přijala a zda jsou související náklady daňově uznatelné.
Přijetí služeb správce daně zpochybňoval zejména na základě těchto skutečností: plnění mělo být poskytnuto dodavatelem, který nedržel marketingová práva na poskytnutí těchto služeb a nebyl tak oprávněn na svůj účet uzavírat smlouvy o reklamě, předmět smlouvy byl navíc neurčitý. Správce daně tudíž po společnosti požadoval, aby prokázala, že reklamní služby skutečně přijala a v jakém rozsahu. Ta však předložila dokumentaci zjevně dodělávanou až ex post pro účely daňové kontroly, což pochybnosti správce daně ještě prohloubilo. Fakticky společnost prokázala pouze nepatrnou část reklamních služeb – avšak ani ty neodpovídaly již tak neurčitému předmětu smlouvy, natož celkově uhrazené částce ve výši 6,7 milionu Kč.
Nejvyšší správní soud dal správci daně zapravdu, že společnost přijetí reklamních služeb a souvisejících nákladů v rámci daňové kontroly neprokázala. Navíc poukázal na majetkové propojení společnosti a míst, kde měla reklamní plnění probíhat, což ještě zvýšilo pochybnosti, zda vůbec bylo nutné jakékoli náklady na reklamu a propagaci vynaložit. Dle soudu z provedeného dokazování vyplývá, že pravým smyslem uzavřených smluv bylo podpořit sportovní klub jako takový, nikoli nákup reklamních služeb.
Tento rozsudek opětovně podtrhuje důležitost důkladné dokumentace nákladů na reklamu a propagaci. Doporučujeme ji shromažďovat již v průběhu přijímání těchto služeb, protože zejména v případě kontroly ze strany správce daně je ideální mít veškeré potřebné důkazy již připravené k předložení.
Nestačí předložit pouze faktury, ale je důležité mít k dispozici i další podpůrné dokumenty jako například fotodokumentaci, e-mailovou korespondenci, smlouvy či jiné důkazy, které potvrzují, že dané reklamní a propagační služby byly skutečně poskytnuty. Zároveň je třeba, aby si důkazy vzájemně neprotiřečily.