Informace k problematice ATAD – pokračování

V březnovém vydání Daňovek jsme komentovali informaci Generálního finančního ředitelství (GFŘ) k opatřením vyplývajícím z implementace směrnice EU proti vyhýbání se daňovým povinnostem, tzv. ATAD. Nyní shrnujeme vybrané odpovědi ke zbývajícím oblastem: zdanění ovládaných zahraničních společností a řešení důsledků rozdílné právní kvalifikace.

Zdanění ovládaných zahraničních společností

Daňová povinnost se někdy obchází zakládáním dceřiných společností, popřípadě stálých provozoven, v jurisdikcích s nízkým nebo nulovým zdaněním. Proti tomuto strukturování byznysu cílí tzv. pravidla CFC neboli zdanění ovládaných zahraničních společností. Pokud existuje vztah splňující zákonné podmínky ovládané a ovládající společnosti, nahlíží se na činnost ovládané společnosti, jako by se tato činnost uskutečňovala v ČR. Díky tomuto přístupu je možné dosáhnout zdanění na našem území.

GFŘ v Informaci mimo jiné popisuje bližší postupy a uplatňovanou metodiku. Upřesňuje i výpočet poloviny daně, která by byla ovládané zahraniční společnosti stanovena, pokud by byla českým daňovým rezidentem, a také upřesňuje pojem „zdaňovací období ovládané zahraniční společnosti”. 

Řešení důsledků rozdílné právní kvalifikace

Za tzv. hybridní nesoulady, které zákon o daních z příjmů označuje jako řešení důsledků rozdílné právní kvalifikace, jsou obecně považovány situace, kdy je totožná právní skutečnost v důsledku rozdílnosti v právních řádech dvou nebo více jurisdikcí posouzena odlišně (zejména entita nebo finanční nástroj), což může vést ke dvojímu odpočtu nákladů anebo k odpočtu nákladu v jedné jurisdikci s tím, že v druhé jurisdikci není zdaněn odpovídající příjem. V takovém případě se zvyšuje výsledek hospodaření přidružených entit definovaných v zákoně o daních z příjmů.

GFŘ v Informaci uvádí, na jaké hybridní nesoulady se úprava v zákoně o daních z příjmů vztahuje, a také upřesňuje význam pojmů „rozdílná právní kvalifikace právní skutečnosti“ nebo „výdaj nebo jiná položka snižující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji“. Metodika dále informuje o tom, jaké jsou typické případy tzv. dvojího odpočtu, odpočtu bez zahrnutí nebo jak vzniká tzv. importovaný hybridní nesoulad (včetně konkrétního ilustrativního příkladu). Zároveň GFŘ potvrzuje: V situaci, kdy sice český daňový rezident vyplácí do zahraničí úrokové příjmy a zahraniční příjemce má příjem osvobozený, avšak v obou státech se platba považuje za úrok (tedy bez ohledu na to, zda je úrokový náklad v jednom státě uznatelný či zda úrokový příjem podléhá zdanění v druhém státě), se pravidla proti hybridním nesouladům neaplikují.

Sdílet článek