Inspekce práce se soustředí na nelegální zaměstnávání a neoprávněný pronájem pracovní síly
Nelegální práce a zastřené agenturní zaměstnávání jsou přestupky, za které hrozí v pracovněprávní sféře nejvyšší sankce. Inspekce práce za ně může zaměstnavatele potrestat pokutou až 10 milionů korun a na postihování těchto nešvarů se intenzivně zaměřuje. Vysoké pokuty rozdala i v roce 2020.
Navzdory komplikacím spojeným s epidemií covidu-19 inspekce práce v loňském roce provedla více než pět a půl tisíce kontrol zaměřených na nelegální zaměstnávání, které odhalily přes tři tisíce nelegálně zaměstnaných osob. Jednalo se především o osoby ze zemí mimo Evropskou unii, a to přestože počet cizinců v České republice kvůli pandemii poklesl. Průměrná výše pokuty činila přes 240 tisíc korun.
Nelegální práce má dvě podoby – zaměstnávání cizinců bez patřičného pracovního nebo pobytového povolení a tzv. švarcsystém, tedy spolupráce s podnikateli za podmínek odpovídajících pracovněprávnímu vztahu. V případě nelegálního zaměstnávání cizinců není problémem jen úplná absence povolení, ale i situace, kdy cizinec povolení sice má, to však neodpovídá práci, kterou vykonává. Nejčastěji zaměstnavatelé zapomínají požádat o změnu povolení při změně pozice nebo sjednání jiného místa výkonu práce. U švarcsystému už nejde tolik o případy, kdy uzavření jiné než pracovní smlouvy prosazuje zaměstnavatel. Stále častěji mají o flexibilnější podnikatelskou spolupráci zájem samotní uchazeči. Při nastavování vzájemných práv a povinností však tápou a výsledek se až příliš podobá vztahu zaměstnavatele se zaměstnancem.
Kromě už „tradičního“ nelegálního zaměstnávání inspektoři stále častěji naráží na novější protiprávní strukturu – zastřené agenturní zaměstnávání. Jedná se o situace, kdy subjekt nabízí za úplatu pracovní sílu svých zaměstnanců, nemá však licenci agentury práce, která je k takovému podnikání potřeba. Za zastřené zprostředkování zaměstnávání sice inspekce loni rozdala pokut méně, průměrná výše však výrazně stoupla – přesahovala 450 tisíc korun. Tento přestupek je poměrně nový a spousta společností ani netuší, že se ho dopouští. Hranice mezi legálním poskytnutím služby prostřednictvím zaměstnanců a zapůjčením jejich pracovní síly k plnění pokynů zákazníka je totiž poměrně tenká. Roli hrají konkrétní podmínky spolupráce a nastavení smlouvy.
Statistiky loňské kontrolní činnosti inspekce práce potvrzuje i naše praxe. Náročnost imigračních procedur a zkostnatělost pracovněprávní regulace často nutí zaměstnavatele uvažovat nad riskantnějším, ale flexibilnějším řešením. V případě zastřeného zprostředkování zaměstnávání problém tkví v poměrně složité koncepci – rozdíl mezi legálním a zakázaným nastavením se pragmatikům často zdá být jen právnickým slovíčkařením. Ať už v případě smluv o spolupráci s živnostníky nebo smluv, na jejichž základě zaměstnanci pracují pro zákazníky, však citlivá právní revize může přinést významný prospěch a také vylepšit statistiky za letošní rok.