Inspekce práce se soustředí na zastřené zprostředkování zaměstnávání, hrozí až desetimilionová pokuta
Kontroly inspekce práce zaměřené na zjištění nelegální práce nejsou pro zaměstnavatele nic nového. Prověřování švarcsystému či práce cizinců bez patřičných povolení dlouhodobě patří mezi nejčastější předmět kontrolní činnosti inspekce. V poslední době inspektoři zaostřili svou pozornost i na další formu nelegálního zaměstnávaní: pronájem pracovní síly maskovaný smlouvami o dílo či o dodání služeb. Za takové outsourcingové struktury může hrozit pokuta až 10 milionů korun.
Kontrolní praxe inspekce reaguje na poměrně nový delikt nazvaný zastřené zprostředkování zaměstnávání, který byl do zákona o zaměstnanosti zařazen na podzim roku 2017. Zákon jej definuje jako pronájem pracovní síly bez dodržení podmínek pro zprostředkování zaměstnání, které musí splňovat agentury práce. Typicky jde o situace, kdy společnost nemá dostatek vlastních pracovníků, například na provedení montážních prací. Najde si tedy externího dodavatele, se kterým uzavře smlouvu o provedení montážních prací. Dodavatel ale ve skutečnosti nezajišťuje provedení prací na klíč, jen zprostředkuje personál, který práci pro klienta provádí jako jeho běžní zaměstnanci.
Hranice mezi dovoleným outsourcingem a zakázaným deliktem je tenká a nejednoznačná. Mnoho společností si neuvědomuje, že právě jejich dodavatelské smlouvy mohou být problematické. Úplatný pronájem pracovní síly může legálně poskytovat jen agentura práce s povolením vydaným Generálním ředitelstvím Úřadu práce. Právě přísné podmínky, které je potřeba splnit pro získání povolení (ať už kvalifikační požadavky, pojistné krytí nebo například povinnost složit půlmilionovou kauci), ale i povinnosti, které musí agentura splňovat během svého podnikání (například požadavky kladené na smluvní vztahy s klienty-uživateli agenturních zaměstnanců, nutnost zajistit srovnatelné pracovní a mzdové podmínky nebo široké evidenční povinnosti), jsou hlavním důvodem, proč se společnosti k nelegálnímu zastřenému agenturnímu zaměstnávání uchylují stále častěji.
Počet kontrol provedených inspekcí se snižuje, jsou však rozsáhlejší. Potvrzuje to i naše praxe – kontrola zahájená u jedné společnosti se pravidelně rozšiřuje na další, typicky na subdodavatele dodávající pracovní sílu. Využívají se komplikovanější subdodavatelské struktury, v nichž se smlouvy o dílo či poskytování služeb řetězí. I tyto vztahy je však inspekce schopna postupně rozplést a identifikovat jednotlivá porušení předpisů.
Inspekce potvrzuje i další nešvar trhu práce – zaměstnávání cizinců bez povolení platných pro práci v Česku, typicky s polskými vízy vydanými pro zaměstnání v Polsku. I tito cizinci jsou často zapojováni do nepřehledných dodavatelských vztahů. Výjimkou nejsou ani případy, kdy je přidělující osobou sice agentura práce, nicméně povolení pro cizince neodpovídá aktuálně vykonávané práci.
Je zřejmé, že zaměření na kontroly nelegálního zaměstnávání inspekci jen tak neopustí. Jde o nejzávažnější pracovněprávní delikt s nejvyšší možnou pokutou. Sankce za nedodržení podmínek pro zprostředkování zaměstnání v současné době hrozí zejména dodavatelům bez příslušné licence. Ani postih odběratelů jejich „služeb“ však nelze vyloučit. Recept, jak se pokutě vyhnout, přitom bývá jednoduchý – nechat si dodavatelské smlouvy prověřit právníkem a upravit podmínky nastavení spolupráce do formy legálního outsourcingu.