Zpět na výpis

Jak posoudit závislého zástupce při vzniku stálé provozovny

Nejvyšší správní soud (NSS) popsal klíčové definiční znaky nezávislého zástupce pro posouzení případů, zda zahraniční osobě vzniká na území ČR stálá provozovna. NSS mimo jiné konstatoval, že vhodným interpretačním vodítkem pro výklad smluv o zamezení dvojího zdanění je komentář OECD k Modelové smlouvě o příjmu a majetku.

Jedná se o pokračování sporu, o kterém jsme psali v květnu loňského roku. Otázkou v něm bylo, zda charakter činností, jež pro společnost – daňového rezidenta v Německu – vykonávala na našem území česká společnost (zástupce), odpovídá charakteru závislého zástupce. Tedy zda činnosti vedou ke vzniku stálé provozovny společnosti. Společnost tvrdila, že veškeré podnikatelské aktivity se řídí a uskutečňují v Německu a aktivity české společnosti (zástupce) jsou pouze přípravného či pomocného charakteru. Z toho vyvozovala, že jak na základě zákona o daních z příjmů, tak smlouvy o zamezení dvojího zdanění (SZDZ) uzavřené mezi Českem a Německem, v České republice stálá provozovna nevzniká. Správce daně ani krajský soud s tímto závěrem nesouhlasili s odůvodněním, že obstarávání záležitostí zástupcem mělo takový rozsah, že de facto nahrazovalo vlastní činnost. Rozsudek uzavřel, že v Česku vzniká stálá provozovna z titulu působení závislého zástupce.

NSS se se závěry krajského soudu neztotožnil. Odkázal na příslušné ustanovení SZDZ, které jako jednu z podmínek kvalifikace osoby jako závislého zástupce výslovně uvádí, že osoba zároveň není nezávislým zástupcem. Jinými slovy, jako závislý zástupce bude posouzena tehdy, nebude-li zároveň nezávislým zástupcem. Jaké jsou tedy definiční znaky nezávislého zástupce? Pro odpověď na tuto otázku lze podle NSS využít komentáře k modelové smlouvě OECD, který soud označil za možné interpretační vodítko. Jediným omezením využití komentáře je, že znění konkrétní SZDZ a modelové smlouvy musí být totožné.

NSS konstatoval, že zástupce je nezávislý tehdy, je-li na podniku nezávislý jak právně, tak ekonomicky, a zároveň při jednání jménem podniku jedná v rámci své běžné činnosti. Tuto definici soud dále rozvíjí, když definuje následující znaky pro posouzení nezávislosti:

  • činnost zástupce nepodléhá detailním pokynům a široké kontrole ze strany společnosti,
  • podnikatelské riziko nese společnost, nikoli zástupce,
  • zástupce disponuje zvláštními dovednostmi a znalostmi (dle NSS může být právě tento znak známkou nezávislosti),
  • počet zastoupených (dle NSS je nezávislost méně pravděpodobná, pokud zástupce po dlouhou dobu vykonává činnost výhradně nebo téměř výhradně pro jeden podnik),
  • pokud zástupce vykonává namísto podniku činnost, která z ekonomického hlediska patří spíše do sféry činnosti podniku samotného, nebude nezávislost naplněna.

Na základě výše uvedeného soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že činnost zástupce (české společnosti) pro zahraniční daňový subjekt je činností „jiného nezávislého zástupce“ vykonávajícího převážně administrativní úkony. Vznik stálé provozovny zahraničního daňového subjektu na území České republiky odmítl.