Jak předkládat důkazy v daňovém řízení aneb Méně je někdy více

S žádostí o předložení důkazních prostředků se v rámci daňové kontroly jistě setkalo mnoho z vás. Přílišná horlivost v předkládání důkazů se však nemusí vždy vyplatit. Jaké konkrétní důkazní prostředky v jednotlivých fázích daňové kontroly je daňový subjekt povinen předložit úzce souvisí s otázkou rozložení důkazního břemene, o kterém jsme psali v předchozím článku.

Přenos důkazního břemene a konkrétních povinností daňového subjektu při předkládání důkazních prostředků není detailně upraven v obecných daňových předpisech. Konkrétní specifika jsou však o to častěji předmětem přezkumu v rámci správního soudnictví. K této otázce tak existuje bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu. Obecně platí, že každý má povinnost prokázat skutečnosti, které tvrdí ve svém daňovém přiznání. Doložení skutečností tvrzených v daňovém přiznání se nejčastěji provádí předložením daňových dokladů, výpisů z bankovního účtu, účetními zápisy, fotografiemi nebo svědeckými výpověďmi, ale volba konkrétních důkazů vždy záleží na tvrzených skutečnostech, které jsou prokazovány.

Ačkoliv má správce daně povinnost zjistit veškeré skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti a není vázán pouze vašimi návrhy, tak samotné daňové řízení není založeno na zásadě vyšetřovací. Správce daně proto nebude cíleně vyhledávat důkazy svědčící ve váš prospěch a prokazovat správnost nároku uvedeného v daňovém přiznání. Povinnosti správce daně tak zpravidla končí zasláním výzvy k prokázání skutečností.

Pokud se vám podaří předložit ucelené důkazy potvrzující vaše tvrzení, je pak na správci daně, aby v rámci přenesení důkazního břemene tyto důkazy věrohodně zpochybnil. V takovém případě může požadovat další důkazní prostředky. Obecně však platí, že dokazování by ve své první fázi mělo být primárně záležitostí dokladovou a svědecké výpovědi nebo fotodokumentace by měly přijít na řadu až po dostatečném zpochybnění předložených primárních dokladů ze strany správce daně.

Správce daně přitom není oprávněn požadovat doklady týkající se veškerých plnění, ale pouze těch, které konkrétním způsobem zpochybňuje. Žádost proto musí poměrně přesně specifikovat. Vy byste pak měli předložit pouze důkazy přímo se týkající zpochybňovaných skutečností a důkladně přitom zvážit jejich rozsah. I v daňovém řízení totiž platí poučka z amerických filmů, že cokoliv řeknete, může být použito proti vám. Každý důkaz, který správci daně předložíte, se může v dalších fázích daňové kontroly ukázat jako pro vás problematický. Navíc daňové řízení bývá běh na dlouhou trať a není nutné všechny trumfy, které máte v rukávu, vystřílet již na jeho samém začátku. Mnohdy až v průběhu daňové kontroly totiž poznáte, kam správce daně se svými požadavky míří a na základě jakých důvodů chce doměřit daňovou povinnost, a podle toho je třeba reagovat. 

Rozhodně však neplatí, že byste na výzvu správce daně nemuseli reagovat vůbec. Méně tedy v tomto případě může skutečně být někdy více, avšak nikdy nesmí přerůst v nic, protože v takovém případě hrozí neúspěch v daňové kontrole a v nejzazším případě dokonce i doměření daně prostřednictvím pomůcek.
 

Sdílet článek