K otázce, co je a co není daňová kontrola
Nejvyšší správní soud se v nedávné době opakovaně vyjádřil k otázce, jaké postupy při správě daní je již potřeba považovat za daňovou kontrolu. Odpověď může mít zásadní vliv na úspěch či neúspěch v daňovém řízení. Soud naznačil, že v určitých situacích může být překročena mez místního šetření a následná daňová kontrola pak může být shledána nepřípustnou opakovanou daňovou kontrolou.
Ve věci 7 Afs 231/2021 NSS řešil situaci, kdy správce daně zahájil u daňového subjektu daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob, v rámci níž ověřoval oprávněnost uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj za zdaňovací období roku 2013 a 2014. Dříve přitom u daňového subjektu proběhlo místní šetření za tím samým účelem, a to u roků 2010, 2012, 2013 a 2014. Daňový subjekt se v návaznosti na zahájení daňové kontroly domáhal ochrany před nezákonným zásahem správce daně, protože se dle něj jednalo o nepřípustnou opakovanou daňovou kontrolu.
V rámci místního šetření subjekt správci daně poskytl a vysvětlil kalkulace a předložil značný počet listin i dokladů týkajících se odpočtu. NSS uvedl, že účelem místního šetření je získávání předběžných, resp. podkladových informací, tedy jakési „mapování terénu“, nikoliv však zjišťování, ověřování, resp. stanovování daňové povinnosti. K tomu slouží daňová kontrola. V jejím průběhu se zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně. Tomu odpovídá i jiný rozsah práv daňového subjektu.
K vybočení z mantinelů právní úpravy místního šetření dochází v situacích, kdy správce daně namísto pouhého zjišťování podkladových informací a „mapování terénu“ již ve své podstatě zjišťuje a ověřuje správnost stanovení daňové povinnosti. Ze samotného vyžádání kompletního účetnictví však dle NSS ještě není možné usuzovat, že byla překročena mez místního šetření. NSS se rovněž odkázal na rozsudek sp. zn. 4 Afs 14/2017, kde naopak i v případě vyžádání menšího množství podkladů a při kontrole menšího rozsahu okolností byla překročena mez vyhledávací činnosti a místního šetření.
NSS přisvědčil daňovému subjektu, že v tomto případě byl zkoumaný postup správce daně daňovou kontrolou, a nikoliv místním šetřením. NSS ovšem zdůraznil, že se jeho závěry týkají pouze nynější skutkové situace založené mj. na vztahu mezi množstvím vyžádaných a převzatých dokladů a rozsahem kontrolované oblasti. Závěry proto nelze bez dalšího generalizovat a aplikovat na veškeré daňové kontroly zahájené po provedeném místním šetření.
Rozhodnutí přesto dává důležité vodítko k tomu, kde je hranice mezi místním šetření a daňovou kontrolou. V případě zahájení daňové kontroly se shodným předmětem jako mělo předchozí místní šetření, je určitě vhodné zpozornět a vyhodnotit, zda místní šetření nenaplnilo znaky daňové kontroly a nedochází tak k nezákonnému opakování daňové kontroly.