Kauza „superhrubace“ benefitů od třetích osob pokračuje
V červenci 2018 potvrdil Krajský soud v Hradci Králové povinnost tzv. superhrubace při zdaňování benefitů poskytovaných zaměstnancům třetí osobou. Nyní toto téma projednával Nejvyšší správní soud, který výklad Krajského soudu prozatím nepodpořil a vrátil jej k dalšímu řízení.
V původním řízení se Krajský soud v Hradci Králové (KS) ztotožnil s rozhodnutím správce daně, který doměřil daň z příjmů ze závislé činnosti společnosti, která poskytovala plnění zaměstnancům jiného subjektu – České pošty. Zaměstnanci České pošty nabízeli v rámci plnění svých pracovních povinností produkty této společnosti na základě smlouvy mezi zmíněnou společností a Českou poštou. Společnost při zdanění tohoto příjmu zaměstnancům České pošty nenavýšila příjem o příspěvky zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění na tzv. superhrubou mzdu.
V následném kasačním řízení (čj. 1 Afs 162/2018- 40) Nejvyšší správní soud (NSS) nesouhlasil s výkladem KS. NSS argumentoval, že k naplnění definice pojmu zaměstnavatel pro účely sociálního a zdravotního pojištění nepostačuje pouhá existence zdanitelných příjmů ze závislé činností (jak je tomu v zákoně o daních z příjmů), nýbrž je musí být splněna též další podmínka, a to, že tyto příjmy plynou ze „zaměstnání“, tedy z činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele.
NSS byl toho názoru, že v daném případě správce daně neprokázal, že by společnost byla „zaměstnavatelem“ zaměstnanců České pošty ve smyslu legislativy sociálního a zdravotního pojištění, resp. že by zaměstnanci České pošty vykovávali činnost pro dotyčnou finanční společnost. NSS tak rozsudek KS i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušil a vrátil k dalšímu řízení a prokazování.