Kontrola převodních cen i v rámci daní z příjmu fyzických osob
Prioritou v kontrolní činnosti jsou pro správce daně stále převodní ceny mezi spojenými osobami. Veřejnost si zpravidla myslí, že tato problematika se dotýká pouze právnických osob a přeshraničních vztahů. Nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) jasně ukázal, že pravidlo obvyklosti ceny za obdobných tržních vztahů dopadá i na fyzické osoby, a to i ve vztazích v rámci jednoho státu.
Většina těchto případů se týká nájemného. Například finanční úřad pro kraj Vysočina v rámci kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ověřoval výši nájemného, které účtoval společník společnosti, ve které vlastnil 50% podíl. Správce daně stanovil referenční výši pronájmu nemovitosti na základě pronájmů jiných nemovitostí, které považoval za srovnatelné, a na základě posudku znalce. Daňový subjekt měl možnost vyvrátit toto tvrzení svými důkazními prostředky, jmenovitě neúspěšnými nabídkami třetím stranám, žádné však nepředložil.
Správce daně tedy doměřil u daňového poplatníka (společníka účtujícího nájemné) daň. Logicky mělo následovat zvýšení nákladů, potažmo snížení daňové povinnosti, na straně druhého subjektu. Vzhledem k délce trvání celého procesu a promlčecím lhůtám vztahujícím se k možnosti podat dodatečné daňové přiznání nemohla tento postup s vysokou pravděpodobností druhá strana použít. Taková situace bývá v Česku bohužel častá.
I když kontroly daně z příjmu fyzických a právnických osob nejsou primárně zaměřeny na převodní ceny, správce daně toto téma může v průběhu kontroly otevřít. Upozorňujeme proto na to, že je nezbytné evidovat dokumentaci prokazující, že stanovené převodní ceny jsou tržně obvyklé. Správce daně často neváhá a nechává si zpracovat znalecký posudek, případně specializovanou studii, a to i v situacích, kdy nelze očekávat příliš významný doměrek daně.
Komentovaný rozsudek také potvrzuje, že se správci daně zaměřují i na vnitrostátní transakce. Doporučujeme proto aktivně reagovat v rámci daňového řízení, zejména proto, aby byla dodržena „neutralita doměrku“. Tedy, aby druhá strana transakce měla šanci odpovídajícím způsobem svoji daňovou povinnost snížit.