Nájem nemovitosti prostřednictvím Airbnb je podnikatelská činnost

Městský soud v Praze potvrdil, že poskytování krátkodobých nájmů prostřednictvím Airbnb naplňuje znaky podnikání, a proto příjmy z této činnosti spadají do dílčího základu ze samostatné činnosti, nikoli do příjmů z nájmu. Rozhodnutí má významný vliv na řadu dalších oblastí, např. na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, kterému příjmy ze samostatné činnosti na rozdíl od příjmů z nájmu podléhají, nebo na oblast DPH.

Finanční úřad pro hlavní město Prahu vyzval fyzickou osobu k podání daňového přiznání, protože zastával názor, že příjmy z nájmu, které obdržela v rámci zdaňovacího období roku 2017, mají být zahrnuty do dílčího základu daně z příjmů ze samostatné činnosti. Fyzická osoba však se správcem daně nesouhlasila a zahrnula příjmy do dílčího základu daně z příjmů z nájmu, a to na základě argumentu, že se jednalo o poskytování „holého nájmu“ bez doplňkových služeb. 

Správce daně trval na svém posouzení. Dle něj podstata ubytovacích služeb prostřednictvím Airbnb spočívá v podobě krátkodobého ubytování zahrnujícího služby, např. poskytnutí mýdla, ručníku, povlečení atd., což svým charakterem odpovídá podnikatelské činnosti. Zároveň správce daně uvedl, že jelikož fyzické osobě přicházely platby průměrně jednou za dva dny, nemohlo se jednat o dlouhodobý nájem, ale o ubytovací služby, a to i přesto, že fyzická osoba žádné jiné doprovodné služby neposkytovala. Městský soud v Praze se přiklonil k názoru správce daně a žalobu v této věci zamítl (6 Af 20/2020-28). 

Soud vycházel z charakteru podnikatelské činnosti a definice podnikání dle občanského zákoníku a živnostenského zákona. Aplikoval i dostupnou zahraniční judikaturu, podle níž je krátkodobost obvyklým znakem podnikatelských pronájmů. Soud uvedl, že podnikatelem je ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.  

Soud také zdůraznil, že účelem nájmu by mělo být zajištění bytových potřeb člověka, přičemž ubytování poskytované prostřednictvím platformy Airbnb nesaturuje potřebu bydlení, ale uspokojuje potřebu na přechodné ubytování, a proto je nutné jej klasifikovat jako ubytovací službu. Pro ubytovací službu je dále charakteristické např. poskytování dalších služeb jako úklid, zajišťování běžné údržby či vázání ceny na krátké časové období. Dle soudu není příliš podstatné, zda je nájem vymezen jako tzv. „holý nájem“, ale jak je tato činnost prováděna. Proto uzavřel, že příjmy fyzické osobě plynuly z činnosti, která vykazovala znaky podnikání, nikoliv nájmu. 

Svým rozhodnutím soud potvrdil dosavadní výklad správce daně. Rozhodnutí může být samozřejmě aplikováno i na obdobné krátkodobé nájmy, které mohou a nemusí být nabízeny přes jiné internetové portály.  

Sdílet článek