Nakoupené IT služby z hlediska stanovení převodních cen

Rozsudek 5 Afs 341/2017-48 se zabýval postupem dokazování ceny obvyklé u IT služeb nakoupených poplatníkem k provozování e-shopu. Správce daně se zaměřil na ověření obvyklého poměru nákladů na IT služby u srovnávaných subjektů k tržbám a podle tohoto kritéria u daňového subjektu dovodil rozdíl v ceně nakoupených služeb. Daňový subjekt na svoji obranu uvedl, že správce daně se nezabýval cenou, tj. například hodinovou sazbou, ale poměrem nákladu k obratu, kde musí pečlivě zkoumat srovnatelnost podmínek. Dále namítal, že nebyly zváženy veškeré okolnosti případu, zejména smluvní podmínky, podnikatelské strategie a ekonomické okolnosti. S tímto závěrem se ztotožnil krajský soud. Správce daně ovšem podal kasační stížnost k NSS.

V obšírně zdůvodněném rozsudku NSS podrobně analyzuje jednotlivé faktory srovnatelnosti: vlastnosti majetku a služeb, vykonávané funkce, smluvní podmínky, ekonomické okolnosti a podnikatelské strategie. NSS došel k závěru, že při srovnání podnikatelských strategií správce daně pochybil, když hodnotil daňový subjekt jako zavedenou společnost, zatímco u srovnávaných společností takovéto zhodnocení situace neprovedl. NSS tedy shledal kasační stížnost správce daně jako nedůvodnou.

Přístup k vlastnímu hodnocení nákladů komentoval NSS takto: „při hodnocení externích služeb na správu a údržbu využívaného IT prostředí k obchodování není důležité, s jakým konkrétním zbožím srovnávané subjekty obchodovaly, neboť dle stěžovatele jsou weby a e-shopy spravovány stejnými postupy a metodami jako v daném případě…“ Úvahu správce daně postavenou na porovnání celkové hodnoty nákladů k obratu společnosti shledal soud jako logickou a přesvědčivou.

V rámci dokazování převodních cen není tedy radno podceňovat roli srovnávací analýzy jako základního pilíře důkazního řízení.