Nárok na odpočet DPH a otázka skutečného dodavatele

Soudní dvůr Evropské unie rozhodoval v otázce předložené českým Nejvyšším správním soudem. Jednalo se o to, zda může být příjemci zdanitelného plnění přiznán nárok na odpočet DPH, přestože nebyl schopný řádně prokázat totožnost dodavatele uvedeného na faktuře.

Česká společnost Kemwater ProChemie přijala v průběhu let 2010 a 2011 reklamní služby od společnosti VIASAT SERVICE. Kemwater z těchto služeb uplatnila v příslušných přiznáních k DPH odpočet daně. Správce daně v návaznosti na daňovou kontrolu zamítnul uplatněný nárok na odpočet daně z reklamních služeb. Argumentoval tím, že Kemwater řádně neprokázala totožnost dodavatele a vyjádřil pochybnost, zda od subjektu uvedeného na faktuře předmětné plnění opravdu přijala.

Spor se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který znovu připomněl, že odběratel má povinnost prokázat splnění zákonných podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně, pokud nelze identifikovat dodavatele plnění. Následně se NSS obrátil s žádostí o posouzení na Soudní dvůr EU.

SDEU ve své argumentaci navázal na nedávný případ Ferimet, který jsme komentovali v předchozím vydání Daňových a právních aktualit. I v této kauze SDEU potvrdil, že pro nárok na odpočet DPH musí být odběratel schopný prokázat totožnost dodavatele. Současně je na odběrateli, aby doložil, že dodavatel jednal v postavení osoby povinné k dani, pokud správce daně nemá k dispozici dostatek důkazů. 

S ohledem na aktuální výklad SDEU tak připomínáme, že odběratel by vždy měl mít na paměti, že může být vyzván, aby prokázal, kdo mu plnění skutečně dodal či poskytl. V případě nejasností hrozí nepříjemný důsledek v podobě ztráty nároku na odpočet DPH.

Sdílet článek