Nerovné odměňování: Ústavní soud odmítl stížnost České pošty

Možná si pamatujete na případ řidiče České pošty, který namítal nerovné odměňování v porovnání s kolegou v Praze. Ústavní soud se nyní přiklonil k rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož vnější sociální a ekonomické podmínky, jako je například trh práce nebo životní náklady v daném regionu, nemohou mít vliv na výši odměny zaměstnance a ústavní stížnost České pošty odmítl.

Za stejnou práci stejná mzda. Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich odměňování. Tento princip podle soudů, které případ rozhodovaly, porušila Česká pošta, když vyplácela zaměstnancům na typově shodné pozici a ve stejném tarifním stupni v různých městech rozdílnou mzdu. Zaměstnanec České pošty, který pracoval v Olomouci na pozici řidiče, dostával za svou práci nižší odměnu než řidič pracující v Praze. Česká pošta odůvodňovala rozdílnou mzdu jednak údajnou vyšší náročností práce v Praze oproti Olomouci, jednak rozdílnou výší nezbytných životních nákladů, které jsou v Praze a okolí výrazně vyšší než v jiných regionech. 

Česká pošta mezi jiným namítala, že výši odměny z hlediska rovného odměňování je třeba posuzovat nikoliv jako „nominální“, nýbrž jako mzdu „reálnou“, tedy zohlednit životní náklady zaměstnanců v daném regionu. Soudy nižších stupňů však během rozsáhlého dokazování neshledaly pro rozdílnou výši odměny u obou pozic žádné důvody, které by rozdílné zacházení odůvodňovaly, tedy např. nižší náročnost práce či horší pracovní výsledky daného řidiče. Zákoník práce totiž vnější socioekonomické podmínky jako kritérium pro výši mzdy nestanoví, a tedy je ani neumožňuje při určení výše mzdy zohlednit. 

Přesto, že se v průběhu řízení na Ústavní soud obrátila i Hospodářská komora a poukázala mezi jiným na to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu založí nerovnost mezi lokálními podnikateli a podnikateli se širší působností, kteří budou diskriminováni, Ústavní soud stížnost České pošty odmítl.  

Ústavní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že si je vědom pohledu na věc podnikatelských subjektů i situace na trhu práce a připustil, že naše právní úprava je v tomto směru značně striktní. Zdůraznil však, že není jeho úkolem právní úpravu dotvářet či vykládat odlišně od samotného textu zákona. Zamýšlí-li zákonodárce zakotvit možnost zohlednění socioekonomických podmínek v jednotlivých regionech, nic mu nebrání v tom, aby v případě, že nalezne dostatečnou politickou shodu, takovou úpravu přijal. 

Ve světle tohoto rozhodnutí nelze než zaměstnavatelům doporučit revizi jejich systému odměňování. Pokud shledají, že odměňují zaměstnance na stejných pozicích rozdílně v závislosti na místě výkonu práce, musí buď prokázat důvody, které rozdílnou výši mzdy odůvodňují podle principů zakotvených v zákoníku práce, nebo by měli systém odměňování upravit. V opačném případě riskují jednak pokutu ze strany inspektorátů práce a dále, že v případném sporu budou jejich zaměstnanci stejně úspěšní jako výše zmiňovaný řidič České pošty.   

Sdílet článek