Nová právní úprava skutečného majitele
Ministerstvo spravedlnosti nedávno připravilo návrh zákona o evidenci skutečných majitelů. Ten by měl nahradit a zpřehlednit stávající právní úpravu skutečného majitele obsaženou v zákoně o veřejných rejstřících a v zákoně AML (Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu). Účinnost je navržena na konec roku 2020.
První změnou, kterou nový zákon přinese, je detailnější a jasnější definice pojmu skutečného majitele. Stávající právní úprava ji staví na systému vyvratitelných právních domněnek za současného splnění materiální podmínky, a to uplatňování přímého či nepřímého rozhodujícího vlivu v dané právnické osobě. Skutečným majitelem dle nové právní úpravy by měla být každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem či uplatňuje koncový vliv. Oproti stávající právní úpravě bude možné jako skutečného majitele určit více fyzických osob, které splní zákonem stanovená kritéria, aniž by bylo třeba, aby jednaly ve shodě. Zákon dále upravuje určení skutečného majitele v případě složitějších vlastnických struktur. Taxativně také uvádí právnické osoby, které skutečného majitele nemají. Oproti stávající právní úpravě se už nebude určovat skutečný majitel pouze u osob zapsaných do veřejného rejstříku podle rejstříkového zákona.
Dále se zavádí postup pro případ, kdy skutečného majitele není možné určit. V takových situacích se za něj bude považovat každá osoba ve vrcholném vedení zkoumané entity. Přednostně to budou vrcholní manažeři přímo podřízení statutárnímu orgánu při výkonu funkce. Pokud takové osoby nebudou existovat, budou se za skutečné majitele považovat členové statutárního orgánu. Nicméně tento postup se uplatní pouze, pokud daná právnická osoba ke zjištění skutečného majitele vynaloží veškeré úsilí a přesto se jí ho nepodaří dle zákonem stanovené definice určit, nebo pokud v ní uplatňuje koncový vliv právnická osoba, která nemá skutečného majitele. Zkoumaná entita bude muset doložit kroky, které ke zjištění skutečného majitele učinila a také strukturu vztahů, jestliže existuje, aby se zabránilo nadužívání tohoto ustanovení.
V současné praxi často vyvstává otázka, zda by se v případě společnosti vlastněné další společností měl za skutečného majitele považovat člen jejího statutárního orgánu nebo člen statutárního orgánu mateřské společnosti. Nový zákon tyto nejasnosti odstraňuje, jako skutečný majitel se zapíše osoba ve vrcholném vedení právnické osoby, která je koncovým příjemcem či uplatňuje koncový vliv.
O návrhu na zápis do evidence soud povede řízení obdobné rejstříkovému, ve kterém bude nicméně nadále zkoumat pouze to, zda jsou zapisované údaje řádně doloženy. Zjednoduší se také zápis do evidence skrze notáře – ti nebudou muset pořizovat podkladový notářský zápis. Lze tudíž očekávat, že se většina agendy přesune na notáře, neboť takový postup bude rychlejší a levnější. Nově by také mělo docházet v jednodušších případech (zejména u menších společností s jedním společníkem) k automatickému propsání údajů o skutečném majiteli do evidence, čímž by se měla snížit administrativní zátěž. Dalším zjednodušením je také provázání formuláře na zápis skutečného majitele se zápisem nové společnosti do obchodního rejstříku.
Zákon přináší řadu vítaných novinek, které by měly usnadnit postupy v rámci evidování, určování a registrace skutečného majitele. Zároveň však pro právnické osoby konkretizuje řadu povinností při určování jejich skutečného majitele, zejména v oblasti dokumentů přikládaných k návrhu na zápis a upravuje systém vymáhání těchto povinností. Část evidence bude také přístupná veřejnosti, což by mělo posílit transparentnost a kontrolu nad plněním zákonem stanovených povinností.