Novela DPH: Máme brát stravenky jako poukázky podléhající DPH?
Daňový balíček vrácený zpět Senátem do Poslanecké sněmovny, kde by měl být znovu projednáván 12. března 2019, obsahuje mimo jiné implementaci tzv. Vouchers Directive. Tato směrnice upravuje pravidla určující režim DPH při nakládání s poukázkami. Široce se diskutuje, co vše do kategorie poukázek ve smyslu této směrnice spadá. Jsou poukázkami pro účely DPH i běžné stravenky?
Novela DPH definuje poukaz jako listinu, se kterou se pojí povinnost ji přijmout jako úplatu za dodání zboží nebo poskytnutí služby. Dále musí být zřejmé, jaké zboží nebo služba má být poskytnuta a kým.
Důvodová zpráva k novele zákona o DPH specifikuje, že nová pravidla se nevztahují na tzv. slevové kupóny, které opravňují jejich držitele k získání slevy z ceny nákupu, ale neposkytují právo obdržet konkrétní zboží nebo službu. Tato specifikace slevového kupónu by si, dle našeho názoru, zasloužila upřesnění. Důvodová zpráva uvádí jako příklad slevového kupónu poukázku na 100 Kč, kterou spotřebitel získá zdarma z reklamního letáku a může ji uplatnit při nákupu zboží v obchodě. Dále pak jde o kupón, jenž při předložení v síti rychlého občerstvení opravňuje jeho držitele k získání druhého výrobku zdarma.
Otázka, zda stravenky naplňují definici poukazu pro účely DPH, je s blížícím se termínem očekáváného schválení daňového balíčku stále palčivější. Závěry ohledně režimu DPH u stravenek totiž mohou ovlivnit celou řadu zaměstnavatelů, zainteresovaná stravovací zařízení i distribuční a maloobchodní síť.
V případě, že stravenky představují pro účely DPH poukázky, bude jejich režim záviset na tom, zda půjde o poukázky jedno- či víceúčelové. Ukazatelem pro toto zařazení je, jestli se za poukázky dá pořídit zboží nebo služby spadající do jedné sazby DPH, nebo nikoli. Tuto klasifikaci je důležité provést již při vystavení poukázek, na ní pak závisí nejen režim DPH u vlastních poukázek, ale také u služeb souvisejících s jejich distribucí (zejména provize společností vystavujících poukázky a provize případných distributorů). Od režimu DPH u těchto výstupů se pak odvíjí i nárok na odpočet DPH u předmětných poskytovatelů.
Rozhodnutí, jakou sazbu DPH použít u zboží a služeb, které je za stravenky možno pořídit, však nemusí být vůbec jednoduché. Důvodem je nejen rozmanitost sortimentu, jejž lze za stravenky získat (stravovací služby versus nákup potravin v maloobchodě), ale také současný bouřlivý legislativní vývoj. Například senátní návrh předložený v rámci daňového balíčku obsahuje také snížení sazby DPH u stravovacích služeb na 10 %. Čistě teoreticky, pokud by tedy dnes stravenky představovaly poukázky jednoúčelové, v případě snížení DPH na stravovací služby budou nově považovány za poukázky víceúčelové?
Odpověď na otázku, jak nakládat se stravenkami ve světle novely zákona o DPH, se snaží najít hned dva příspěvky předložené na březnový Koordinační výbor (profesní platforma Komory daňových poradců a Generálního finančního ředitelství cílící na vyjasnění nesrovnalostí v legislativě). Snad tedy budeme s příchodem jara moudřejší.