Novela zákoníku práce upravuje pravidla rozvrhování směn
V návaznosti na nedávný rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) se čeští zákonodárci rozhodli upravit pravidla poskytování týdenního odpočinku zaměstnancům při rozvrhování směn. SDEU totiž dovodil, že denní odpočinek není součástí týdenního odpočinku, ale musí se k němu přičíst. To platí i v případě, že členský stát poskytuje delší dobu týdenního odpočinku, než vyžaduje unijní právo. Český zákoník práce s tímto výkladem nepočítá. Rozsudek tak významně zkomplikoval praxi zaměstnavatelů. Novela by tento problém měla odstranit.
Spor k SDEU doputoval od maďarských soudů a týkal se výkladu unijní směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby. Podle ní přísluší každému zaměstnanci minimální denní odpočinek mezi směnami v délce 11 hodin a za každé období sedmi dnů pak také minimální týdenní odpočinek v délce 24 hodin. K týdennímu odpočinku je vždy potřeba přičíst ještě denní odpočinek.
Český zákoník práce směrnici implementoval:
- Denní odpočinek označuje jako nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a pro plnoleté zaměstnance jej vymezuje shodně dobou 11 hodin.
- V případě týdenního odpočinku stanoví, že zaměstnancům přísluší v délce 35 hodin.
Zákoník práce tak rovnou reagoval na požadavek směrnice přičítat k týdennímu odpočinku v minimálním rozsahu 24 hodin ještě ten denní.
Podle výkladu SDEU jsou však denní odpočinek a týdenní odpočinek dva samostatné instituty, které se musí zaměstnancům poskytovat samostatně. V poměrech českého práva to tudíž znamená, že by pracovníkům měl být poskytován týdenní odpočinek v délce 35 hodin a navíc ještě denní odpočinek v délce 11 hodin. Souhrnně by tak každý zaměstnanec měl mít nárok na 46 hodin týdenního odpočinku.
Pravidlo týdenního odpočinku v délce 35 hodin zůstává zachováno
Na nepříznivý výklad poměrně rychle zareagovala Poslanecká sněmovna. V rámci právě projednávané velké novely zákoníku práce k tomuto tisku přidala pozměňovací návrh, který mění ustanovení o týdenním odpočinku tak, že již plně reflektuje výklad SDEU. Dle nového znění se délka týdenního odpočinku zkracuje na 24 hodin a je k ní potřeba přičíst 11hodinový denní odpočinek. Pravidlo týdenního odpočinku v délce 35 hodin tak zůstává zachováno. Pokud bude legislativní proces dokončen podle předpokladů, změna by měla být účinná nejspíše od 1. ledna 2024.
Otazníky kolem denního odpočinku
SDEU pak v rozsudku rovněž dovodil, že zaměstnanci přísluší denní odpočinek bez ohledu na to, zda po poslední směně bude následovat další výkon práce. To znamená, že odpočinek náleží zaměstnanci i v případě, kdy bude například po skončení směny čerpat dovolenou. Na tento závěr zákonodárci změnou textu zákoníku práce nereagují, zaměstnavatelé by se jím přesto měli v praxi řídit.
Přestože bude výkladový problém délky týdenního odpočinku do budoucna vyřešen, otázkou zůstává, jak se k interpretaci SDEU postaví české soudy a jak zohlední současné znění zákona. Některé závěry SDEU totiž nejsou zcela jednoznačné.