Zpět na výpis

NSS: ani starší smlouva nezachovává zdanění bytu

Lze nájem bytu dál zdaňovat DPH, pokud si to strany sjednaly ještě před změnou zákona? Podle Nejvyššího správního soudu (NSS) nikoli. Nová pravidla dopadají i na nájemní plnění uskutečněná podle dříve uzavřených smluv a pronajímateli může vzniknout povinnost upravit část odpočtu DPH.

Nedávný rozsudek (21 Afs 43/2026-43) se týkal společnosti, která v letech 2017 a 2018 koupila byt v bytovém domě a uplatnila z jeho pořízení odpočet DPH v plné výši. Byt následně pronajímala jiné společnosti na základě smlouvy uzavřené v červenci 2019 a nájemné zdaňovala DPH. Od 1. ledna 2021 však zákon o DPH dobrovolné zdanění nájmu bytů, rodinných domů a dalších nemovitostí určených k bydlení vyloučil. Správce daně proto nájemné za rok 2021 posoudil jako osvobozené od daně bez nároku na odpočet a společnosti uložil za tento rok upravit odpočet uplatněný při koupi bytu.

Společnost se bránila tím, že zdanění nájmu zvolila v souladu s tehdejší úpravou již při uzavření smlouvy a tato volba měla platit po celou dobu nájmu. Postup správce daně považovala za nepřípustnou zpětnou účinnost zákona, v jejímž důsledku přišla o část odpočtu uplatněného ještě před přijetím novely.

NSS kasační stížnost zamítl. Zdůraznil, že pro účely DPH není rozhodující okamžik uzavření smlouvy, ale okamžik uskutečnění jednotlivých plnění, tedy nájemného za příslušné období. Přechodná ustanovení novely zachovala dosavadní pravidla pouze pro období před její účinností, nikoli pro budoucí plnění ze starších smluv. Sjednání nájemného „plus DPH“ je podle soudu záležitostí vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem. Možnost zdanění, kterou zákon vyloučil, však soukromoprávní dohoda obnovit nemůže.

O zpětnou účinnost podle NSS nejde ani v případě úpravy odpočtu. Zákon o DPH totiž od počátku podmiňuje odpočet u nemovitostí tím, jak budou využívány v následujících deseti letech. Pokud je plátce během tohoto období začne používat pro osvobozená plnění, musí odpočet každoročně poměrně upravit. To platí i tehdy, pokud změnu vyvolal zákon (přičemž způsob užívání nemovitosti ani osoba nájemce se nezměnily). Soud přitom zohlednil, že novela byla vyhlášena v březnu 2019, tedy ještě před uzavřením smlouvy, a účinnosti nabyla až po více než 21 měsících. Odkázal také na judikaturu Soudního dvora EU, podle níž unijní právo nebrání tomu, aby stát možnost zdanění nájmu omezil a plátci následně vznikla povinnost upravit odpočet.

Rozsudek se sice týká změny účinné od roku 2021, ale jeho význam je širší. Potvrzuje, že změna zákona o DPH dopadá i na plnění z dříve uzavřených smluv, pokud přechodná ustanovení výslovně nestanoví jinak. Ochranu přitom nezajistí ani výslovné smluvní ujednání o zdanění. Majitelé nemovitostí pořízených s nárokem na odpočet DPH by navíc měli počítat s tím, že během desetileté lhůty může vzniknout povinnost odpočet upravit i v důsledku změny, kterou sami nemohli ovlivnit. U dlouhodobých smluv je proto vhodné počítat s tím, že se daňový režim může v průběhu jejich trvání změnit.