NSS: aplikace mezinárodní daňové smlouvy na prodej obchodního podílu v tuzemské nemovitostní společnosti
Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl, že příjmy kyperské společnosti z prodeje obchodního podílu v tuzemské společnosti, jejíž hodnotu tvořila z více než 90 procent hodnota nemovitostí, podléhají zdanění v České republice.
Příjmy daňových nerezidentů z převodu podílů v obchodních korporacích, které mají sídlo na území České republiky, mají dle českého zákona o daních z příjmů zdroj v ČR. Jsou zde tedy zdanitelné. Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a Kyprem přiznává právo zdanit tyto příjmy v zemi zdroje, pokud hodnota společnosti plyne z více než 50 procent z českého nemovitého majetku.
NSS v rámci rozhodování daného případu (22 Afs 143/2025 - 40) připomněl obecný přístup k výkladu smluv o zamezení dvojího zdanění. Zdůraznil, že tyto smlouvy nenahrazují vnitrostátní daňové předpisy smluvních států, ani nezakládají nové právo státu požadovat placení daně. Zpravidla tak pouze mění právní režim zdanění stanovený vnitrostátními daňovými předpisy, a to v zásadě jen ve prospěch daňových subjektů.
Dále zopakoval, že zákon o daních z příjmů sám poskytuje dostatečný právní základ pro zdanění příjmů z prodeje obchodního podílu v obchodních korporacích, které mají sídlo na území Česka. Smlouva tomuto zdanění nebrání, pokud – jako v tomto případě – jde o příjem z převodu podílu na společnosti, jejíž hodnota plyne z více než 50 procent z nemovitého majetku umístěného v Česku.
V posuzovaném případě daňový subjekt poukazoval na své legitimní očekávání a absurdní důsledky vyplývající z analogického výkladu zákona o daních z příjmů, podle kterého by se v obdobné situaci měly zdanit veškeré příjmy z prodeje akcií největší české veřejně obchodovatelné korporace (ČEZ, a.s.), jejíž majetek ze 75 procent tvoří nemovitosti (metodikou pro určení hodnoty nemovitostí na hodnotě společnosti se soud nezabýval).
Podle NSS sice může legitimní očekávání daňového subjektu vzniknout i na základě pasivity správního orgánu, která je při aplikaci právních předpisů vědomá a zamýšlená. Při hodnocení, zda lze takovou praxi považovat za závaznou, je ale klíčové, aby šlo o ustálenou, jednotnou a dlouhodobou činnost či nečinnost, která opakovaně potvrzuje určitý výklad zákona a na kterou se daňový subjekt může legitimně spolehnout. Podle NSS však poslední podmínka v daném případě splněna nebyla. Daňový subjekt neprokázal, že by finanční orgány v minulosti příjmy z převodu akcií ČEZ, a.s., ustáleně, jednotně a dlouhodobě nezdaňovaly, ani že by se daňový subjekt na takovou praxi vědomě spoléhal. Odkazy na pasivitu orgánů proto nemohou zakládat legitimní očekávání.