NSS: Je jednatel osobou povinnou k dani?
Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku (2 Afs 100/2016–29) uzavřel, že výkon funkce jednatele naplňuje znaky samostatně vykonávané ekonomické činnosti a jednatel je tedy osobou povinnou k dani. V případě jednatelů fakturujících za svoje výkony s DPH tak nemohou správci daně tento postup zpochybňovat, i když argumentují na základě platných daňových zákonů, tedy, že jde o závislou činnost, jež je ze systému DPH vyloučena.
Nejvyšší správní soud (NSS) posuzoval případ, kdy jednatel společnosti s ručením omezeným fakturoval za výkon svojí funkce včetně DPH. Správce daně nárok na odpočet DPH na straně dané společnosti odmítl s odkazem na to, že se jedná o závislou činnost.
V souladu s evropskou směrnicí o DPH je osobou povinnou k dani osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. NSS stanovil, že dle judikatury Soudního dvora EU (SDEU) je pro posouzení samostatnosti rozhodující, zda je dotyčná osoba ve vztahu podřízenosti či nikoli. Při posuzování podřízenosti se přitom zkoumá, zda osoba vykonává činnost vlastním jménem, na svůj účet a na vlastní zodpovědnost, jakož i to, zda nese hospodářské riziko spojené s výkonem své činnosti. NSS uvádí, že pro to, zda je osoba osobou povinnou k dani, svědčí především to, zda při výkonu své činnosti nese vlastní hospodářské riziko a je zodpovědná za případnou škodu spjatou s výkonem činnosti.
NSS konstatuje, že dle současné české soukromoprávní úpravy jednatel společnosti s ručením omezeným jedná při zastupování jménem společnosti, na její účet a sama společnost je z takového jednání odpovědna. Dále však NSS předkládá výčet možných negativních dopadů, které výkon funkce jednatele pro něj přináší a shrnuje, že jednatel nese při výkonu funkce vlastní, a to nikoli nepatrné, hospodářské riziko. NSS taktéž uvádí, že jednatel není vůči společnosti v podřízeném vztahu, zejména nevykonává svou činnost podle pokynů společnosti.
NSS tedy uzavírá, že úplatný výkon funkce jednatele je samostatnou ekonomickou činností. Výslovné vyloučení činnosti jednatele – fyzické osoby ze systému DPH by dle NSS rovněž představovalo nepřípustnou nerovnost mezi režimem DPH uplatňovaným při výkonu funkce jednatele v návaznosti na skutečnost, zda je jednatelem fyzická nebo právnická osoba. Na jednatele – právnické osoby se totiž vyloučení z okruhu osob povinných k dani dle českého zákona o DPH nevztahuje. NSS v závěru konstatoval, že evropská směrnice o DPH byla do české legislativy transponována nesprávně. Příslušná ustanovení evropské směrnice o DPH definující osobu povinnou k dani (články 9 a 10) mají proto přímý účinek a společnosti je třeba nárok na odpočet daně na vstupu uznat.
Vzhledem k tomu, že platné znění českého zákona o DPH vyjímá ze skupiny samostatně vykonávaných ekonomických aktivit činnosti zdaňované daní z příjmů z titulu závislé činnosti, nemůže správce daně zpochybnit ani opačný postup, kdy jednatel nefakturuje s DPH a nepovažuje se v souladu s českým zákonem o DPH za osobu povinnou k dani.
Do budoucna je nutné sledovat reakci zákonodárce a finanční správy na tento rozsudek, a v případě potřeby přizpůsobit režim DPH u odměn za výkon jednatelů změnám vnitrostátní legislativy či ustáleným výkladům a praxi.