NSS k daňové uznatelnosti tvorby rezerv na opravy hmotného majetku

Správce daně shledal, že daňový subjekt porušil podmínku tvorby rezerv na opravu hmotného majetku tím, že je netvořil pro každý majetek jednotlivě, ale souhrnně pro více majetkových položek. Konkrétně subjekt vytvořil tři rezervy, z nichž se každá vázala k opravě více majetkových položek podléhající ch samostatné evidenci (např. komunikace, ploty či tenisové kurty). Zároveň při kontrole rozpočtů správce daně zjistil, že rezervy byly tvořeny i na opravy majetků evidovaných na jiných inventárních kartách, než ke kterým byly jednotlivé rezervy přiřazeny. 

Daňový subjekt tvrdil, že správce daně postupoval příliš formalisticky   když požadoval, aby jedna rezerva byla přiřazena k jedné majetkové položce. Krajský soud měl pak nesprávně zaměnit zákonnou podmínku pro stanovení rezerv s jejich evidencí na dokumentech, ke které mělo dojít až po vytvoření daných rezerv. Nejvyšší správní soud, ke kterému se případ nakonec dostal (7 Afs 79/2024 – 44), však uvedl, že inventární karty rezerv nejsou dokumenty, které se vytvářejí až po dokončení tvorby rezerv. Ve skutečnosti je to právě správné zaznamenání rezervy v účetnictví včetně inventárních karet, které rezervu skutečně vytváří.

Nejvyšší správní soud tedy potvrdil rozhodnutí krajského soudu, že rezervy musí být řádně zachyceny v účetnictví a vytvořeny pro jednotlivý majetek samostatně. Soud zamítl jak argument daňového subjektu o formalismu, tak také další podpůrné argumenty, jako že správce daně neprovedl důkazy a výslechy svědků. Tyto důkazy totiž nemohly změnit skutečnost, že rezervy nebyly správně a zákonně vytvořeny. Soud také neshledal žádné pochybení v postupu správce daně při doměření daně.

Tento rozsudek opět zdůrazňuje význam správného vedení účetnictví a dodržování zákonných požadavků při tvorbě zákonných rezerv. Je nezbytné, aby společnosti věnovaly pozornost detailům a zajistily, aby jejich účetní postupy byly v souladu s platnými předpisy.