NSS k odpočtu DPH a kontrole dodavatele
Nejvyšší správní soud (NSS) se opětovně zabýval odmítnutím nároku na odpočet DPH z důvodu „zapojení“ společnosti do obchodů zasažených daňovým podvodem. Jednou z otázek bylo, zda kontroly dodavatelů, které společnost prováděla, byly adekvátní a dostatečné, a zda společnost věděla nebo vědět mohla, že se zúčastní daňového podvodu.
Společnosti, která obchodovala s měděnými katodami a zinkem, zamítl správce daně na základě daňové kontroly nárok na odpočet DPH z jejich pořízení, protože dospěl k závěru, že se účastnila podvodných obchodů. Byl toho názoru, že společnost měla nebo mohla o podvodech vědět a nepřijala žádná opatření k tomu, aby účasti na podvodu zabránila (například pořizovala komodity za podezřele nízké ceny, nedostatečně kontrolovala jejich kvalitu a dodavatel nezveřejňoval účetní závěrky).
Společnost se závěry správce daně nesouhlasila, podala proti jeho rozhodnutí odvolání a následně i žalobu k Městskému soudu v Praze. Jak odvolací finanční ředitelství, tak městský soud závěry správce daně potvrdily. Společnost proto podala kasační stížností k NSS.
NSS se ztotožnil se závěry předchozích instancí a kasační stížnost zamítl. Podle něj společnost dostatečně dodavatele neprověřovala, obchodovala s nimi bez odpovídajících smluvních ujednání a měla být obezřetnější při obchodování s novými a potenciálně rizikovými subjekty na trhu. Zároveň neprokázala, že by jednala s dostatečnou obezřetností, aby minimalizovala riziko zapojení do podvodu na DPH. Soud se zastal správce daně a přiklonil se k závěru, že společnost o podezřelých okolnostech předmětných transakcí věděla či vědět mohla. Daňový subjekt v tomto případě nepředložil důkazy, které by NSS přesvědčily o tom, že jednal v dobré víře.
Soud se při svém rozhodování opřel o ustálenou judikaturu, která stanoví, že daňový subjekt musí přijmout opatření odpovídající podezřelým okolnostem transakce. Konstatoval, že i když svědecké výpovědi potvrdily některé kroky daňového subjektu, tyto kroky nebyly dostatečné ve vztahu k charakteru rizikových transakcí. Opatření spočívající v ověření základních údajů o nových dodavatelích (tedy že jsou plátci DPH, zapsaní v obchodním rejstříku či že plní své daňové povinnosti) a v úhradě zboží až po jeho dodání, nemohou obstát jako dostatečná.
Rozhodnutí potvrzuje, že pokud daňový subjekt přijme určitá základní preventivní opatření, musí tato opatření odpovídat konkrétním rizikům a okolnostem dané transakce. Případ poukazuje na důležitost adekvátního ověřování dodavatelů a transparentnosti v obchodních transakcích. Soudní rozhodnutí také reflektuje narůstající potřebu pečlivějších interních kontrol u firem obchodujících na rizikových trzích.
Pro všechny firmy, nejen pro ty působící v obdobných sektorech, je klíčová implementace robustních systémů kontrol a dodržování předpisů, aby předešly podobným soudním sporům a finančním ztrátám spojeným s daňovými podvody.