NSS k prokázání daňové uznatelnosti výdajů na paušální odměnu advokáta
Paušální charakter odměny advokáta sám o sobě nezakládá odlišný či mírnější důkazní standard v daňovém řízení, shledal Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku 3 Afs 262/2024–41. Připomněl také, že ochrana důvěryhodnosti vztahu mezi advokátem a klientem nezbavuje daňový subjekt povinnosti unést důkazní břemeno a stejně tak neznamená, že jsou výdaje na právní služby bez dalšího daňově uznatelné.
Daňový subjekt administrativně zajišťoval právní a PR služby skupině exekutorů a spravoval a vymáhal pohledávky pro advokátní kanceláře. V rámci této podnikatelské činnosti podle svého tvrzení využíval právní služby advokátní kanceláře, která mu za paušální částku dělala monitoring a právní rešerše aktuální legislativy, zpracovávala legislativní návrhy a poskytovala další služby. Správce daně při daňové kontrole zpochybnil daňovou uznatelnost tohoto nákladu a požadoval, aby daňový subjekt přijetí služeb dále doložil.
Daňový subjekt v rámci kontroly doložil smlouvu a účetní doklady. Samotné výstupy však nedoložil s tím, že je to v rozporu s advokátní mlčenlivostí a že důkazní standard by měl být u paušálních právních služeb mírnější a přiměřený jejich povaze. Správce daně i krajský soud ale uvedli, že pokud má správce daně konkrétní pochybnosti o rozsahu a účelu služeb (např. nesoulad ve fakturovaných částkách, obecné vymezení právních služeb), samotné smlouvy a účetní doklady k prokázání uskutečnění plnění nestačí. Nic na tom nemění ani specifická povaha právních či PR služeb. Náklad na právní služby proto jako daňově účinný neuznali.
Proti rozsudku podal daňový subjekt kasační stížnost. Do řízení o kasační stížnosti se jako osoba zúčastněná přihlásila také Česká advokátní komora (ČAK), protože výsledek sporu měl podle ní dopad na celý advokátní stav. NSS nicméně rozhodl, že ČAK osobou zúčastněnou na řízení být nemůže, jelikož není přímo dotčena rozhodnutím v této věci a její zájem je pouze obecný a profesní, nikoli individuální a bezprostřední.
K podstatě věci NSS zopakoval, že daňový subjekt musí doložit, jaké služby skutečně obdržel a jak souvisejí s podnikáním, a to i v případě právních služeb. Paušální odměna ani advokátní mlčenlivost nezbavují daňový subjekt povinnosti unést důkazní břemeno. NSS proto odmítl argument daňového subjektu, že by paušální odměna za právní služby měla podléhat mírnějšímu důkaznímu standardu, zvlášť pokud správce daně poukázal na konkrétní pochybnosti o rozsahu plnění.
NSS dále zdůraznil, že požadavek správce daně na alespoň rámcové doložení obsahu právních služeb a jejich souvislosti s příjmy není (i vzhledem k neveřejnosti daňového řízení) popřením smyslu důvěrného vztahu klienta a advokáta. Zvlášť u plnění, která podle NSS nemohla mít pro daňový subjekt vysoce citlivý charakter.
NSS uzavřel, že aby byl paušální výdaj na právní služby daňově uznatelný, musí poplatník doložit alespoň základní popis poskytnutých služeb a prokázat jejich věcnou i časovou návaznost na svou podnikatelskou činnost.