NSS: Osvobozený prodej akcií hrazený osvobozenou výplatou dividend je zneužitím práva

Nejvyšší správní soud (NSS) v listopadovém rozsudku potvrdil, že transakce spočívající v osvobozeném prodeji akcií s následnou úhradou kupní ceny pomocí osvobozené výplaty dividend neměla jiné ekonomické zdůvodnění než získání daňové výhody. Na základě aplikace doktríny zneužití práva NSS potvrdil doměření srážkové daně na výplatu dividend.

V posuzovaném případě se jednalo o sled transakcí, kdy nejprve vznikla při rozdělení odštěpením akciová společnost, na kterou přešly v zásadě jen finanční prostředky ve výši více než 200 milionů korun. Následně fyzické osoby prodaly akcie nespojené právnické osobě. Jelikož byl splněn časový test, byl příjem z prodeje akcií osvobozen. V dalším kroku prodávaná společnost vyplatila svému novému vlastníkovi dividendy. Protože formálně byly podmínky vztahu „mateřská a dceřiná společnost“ naplněny (držba podílu alespoň 10 % po dobou alespoň 12 měsíců), měla být výplata dividend osvobozena od srážkové daně. Z takto vyplacených dividend byla následně uhrazena kupní cena původním akcionářům.

NSS uznal, že společnost v uvedeném případě postupovala v souladu se zákonem o daních z příjmů. Nicméně dále posuzoval, zdali měla tato transakce nějaké ekonomické opodstatnění a zda je aplikace osvobození dividend v tomto případě v souladu s účelem a smyslem zákona. Dospěl přitom k jednoznačnému závěru, že došlo ke zneužití práva, neboť hlavním cílem uvedených transakcí (zejména prodeje akcií a následné výplaty dividend) bylo získat daňové výhody v podobě de facto osvobozené výplaty dividend fyzickým osobám.

Při posuzování hrála roli celá řada dílčích okolností. NSS poukázal zejména na časový sled jednotlivých kroků, kdy k rozdělení odštěpením a vzniku akciové společnosti došlo na konci května 2010 a již na začátku června následoval prodej akcií, přičemž ve stejný den bylo rozhodnuto o výplatě dividend. Soud rovněž vyzdvihl, že prodej akcií byl realizován se ztrátou 2,5 milionu korun, což nedává za situace, kdy aktiva společnosti tvoří jen peněžní prostředky, ekonomicky smysl. Tato „ztráta“ měla nejspíše představovat provizi společnosti, která danou transakci uskutečnila. Finančnímu úřadu se sice nepodařilo prokázat propojení mezi kupujícím akcií a původními akcionáři, dle NSS je ovšem účelovost jednání obou stran zcela zjevná z okolností případu.

Když NSS došel k závěru, že bylo zneužito právo, musel se dále zabývat tím, komu by měla být daň doměřena. Zneužití práva v tomto případě představovaly zejména dvě operace, a to prodej akcií a výplata dividend. Cílem doktríny zneužití práva je „restituce“ nežádoucího stavu, který představuje získaná neoprávněná daňová výhoda. Konkrétní způsob odčerpání daňové výhody je ovšem v rukou správce daně a odvíjí se od ostatních okolností případu. Pokud finanční úřad doměřil srážkovou daň z dividend dceřiné společnosti jako plátci, postupoval správně.

Přestože obecně daňovým subjektům nic nebrání, aby minimalizovaly svou daňovou povinnost, nesmí být hlavním účelem transakce či série transakcí získání daňové výhody. Ačkoli při doložení skutečnosti, že byly splněny podmínky pro aplikaci konceptu zneužití práva, nese důkazní břemeno správce daně, z praktického pohledu daňovým subjektům vřele doporučujeme, aby si zajistily dostatečné důkazy pro ekonomické odůvodnění transakcí, které s sebou nesou výhodnější daňový režim. Doktrína zneužití práva dovozená historicky rozhodovací praxí soudů je nyní i výslovně zakotvena v daňovém řádu. Můžeme se jen dohadovat, zda se do budoucna budeme s podobnými kauzami setkávat častěji.