NSS podpořil inspekci práce v jednodušších kontrolách nelegálního outsourcingu
Zastřené zprostředkování zaměstnání, tedy pronajímání pracovní síly bez licence agentury práce, je nejskloňovanějším pracovněprávním přestupkem poslední doby. Je poměrně nový, oběma zúčastněným stranám – pseudo agentuře i objednateli pracovníků – hrozí pokuta až 10 milionů korun. Inspekce se proto na jeho postihování intenzivně zaměřuje. Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku posuzoval otázku, jaké skutečnosti je inspekce práce při kontrole povinna prokázat. Výsledek je pro praxi velmi nepříznivý.
V daném případě inspektorát uznal kontrolovanou společnost (dodavatele pracovníků) vinnou ze spáchání přestupku zastřeného zprostředkování zaměstnání, jelikož fakticky pronajímala pracovní sílu jiné společnosti (objednateli), aniž by k tomu měla příslušné povolení. Oficiálně přitom s objednatelem sjednala smlouvu o dílo, která měla zastřít reálnou praxi – pronájem pracovní síly. Pracovníci kontrolované společnosti vykonávali na základě této smlouvy na pracovišti objednatele práci pomocných kontrolorů ve výrobě elektronických komponentů. Objednatel pracovníkům dodal pracovní oděv, přiděloval, řídil a kontroloval jejich práci a evidoval jejich docházku. Kontrolovaná společnost se proti pokutě bránila u soudu.
Krajský soud dal kontrolované společnosti za pravdu – dospěl k závěru, že inspektorát práce skutkový stav prověřil nedostatečně, a proto nelze konstatovat spáchání přestupku. Poukázal přitom na skutečnost, že smyslem pronájmu pracovní síly je přidělování vlastního pracovníka k výkonu práce jiným podnikům. Přitom má platit, že podnik, k němuž byl pracovník přidělen, ukládá pracovníkovi pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, udílí mu k práci pokyny, vytváří mu příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zjištění inspektorátu práce v tomto kontextu posoudil soud jako nedostatečná, protože je bylo možné vyložit i jako projevy legální spolupráce na základě smlouvy o dílo.
Není povinností inspektorátu práce zabývat se při kontrole podrobně každou skutečností
To se nelíbilo inspektorátu práce, který podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soud. Ten se se závěry krajského soudu neztotožnil. Uvedl, že rozhodujícím prvkem pro posouzení, zda se jedná o zastřené zprostředkování zaměstnání, je faktický význam a obsah vztahu mezi zaměstnanci dodavatele (potenciální pseudo agentury) a objednatelem. Inspektorát práce zjišťoval skutkový stav s ohledem na skutečný výkon práce, tedy kdo práci řídil, zadával a kontroloval, přičemž své závěry dále podpořil neurčitostí formálně uzavřených smluv o dílo, velmi obecným zadáním prací v objednávce. Přihlédl také k tomu, že odměna kontrolované společnosti byla nastavena jako 250 Kč za hodinu práce zaměstnance kontrolované společnosti. NSS proto dospěl k názoru, že s přihlédnutím k obsahu spisu, provedeným důkazům a odůvodnění původního rozhodnutí lze uzavřít, že povaha činnosti žalované společnosti fakticky nepředstavovala vytváření díla, ale spíše pronájem pracovní síly.
Odkázal také na dřívější svoje rozhodnutí, podle něhož není povinností inspektorátu práce zabývat se při kontrole podrobně každou skutečností, ale je zásadní, aby zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu svědčily o spáchání přestupku, což bylo v této věci splněno.
Postoj NSS je sice vstřícný k inspektorátu práce, pro praxi jsou však tyto závěry velmi nepříznivé. Hranice mezi legálním outsourcingem a nelegálním zastřeným zprostředkováním zaměstnávání je velmi tenká. Právní předpisy ani judikatura jednoznačná vodítka nedávají. Za špatné nastavení přitom hrozí vysoká pokuta. Nezbývá tak než doporučit jakoukoli smlouvu o outsourcingu konzultovat se zkušeným poradcem.