NSS: Pouhé prokázání podvodu nestačí k odejmutí nároku na odpočet

Nejvyšší správní soud (NSS) se už po několikáté zabýval podvodem na DPH a tím, za jakých podmínek lze usoudit, že příjemce zdanitelného plnění věděl, nebo vědět měl a mohl, že se tohoto podvodu účastní, a správce daně mu tak může zamítnout nárok na odpočet DPH.

V tomto případě společnost kupovala reklamní služby na golfových turnajích a prostor pro reklamní spoty na LCD televizorech v Praze. Tyto služby zajistila firma, v jejímž čele byla zapsána osoba, která byla posléze zbavena způsobilosti k právnímu jednání. Činnost společnosti zajišťoval právník, který měl od tohoto jednatele (z doby jeho způsobilosti) plnou moc a také zaměstnanec, který byl úkolován tímto právníkem. Z předložených důkazů vyplývá, že plnění bylo poskytnuto v rozsahu smluv, což nezpochybňuje ani správce daně. 
Poté, co byl jednatel zbaven způsobilosti k právnímu jednání, zjistil správce daně, že podpis na registraci k DPH a na podaných přiznáních k DPH byl zfalšován. Za těchto okolností zrušil všechny platební výměry a také registraci této společnosti k DPH. Na základě zrušené registrace dodavatele zahájil správce daně daňovou kontrolu u příjemce reklamních služeb. 
Podle správce daně měl příjemce služeb vyvodit, že se účastní daňového podvodu, a to na základě těchto indicií:
  • Nedošlo k ověření podpisu na smlouvě s podpisem na dokumentech uložených ve sbírce listin.
  • Společnost sídlila na virtuální adrese.
  • Spolupráce byla navázána přes osobní kontakt zaměstnance, ale nikdy nedošlo ke kontaktu s jednatelem. 
  • Smlouvy ze strany dodavatele byly předloženy už podepsané s předtištěným datem.
Z hlediska podvodu na DPH není dle NSS podstatné, zda úkony jednatele byly neplatné, ani to, zda skutečně došlo ke zfalšování podpisů. Podstatné je, zda zapojením takto omezené osoby došlo k podvodu na DPH, o kterém příjemce plnění věděl nebo vědět mohl. 
NSS se s úvahou správce daně neztotožnil a konstatoval, že výše uvedené skutečnosti neindikují podvod na DPH. Virtuální sídlo společnosti a spolupráci navázanou přes zaměstnance považuje za běžnou obchodní praxi a ověřování podpisů ze sbírky listin naopak za nestandardní požadavek ze strany správce daně.
Sdílet článek