NSS: rozdíl mezi nominální hodnotou a kupní cenou pohledávky může podléhat DPH

V této kauze (4 Afs 143/2018) soud posuzoval pravidelný odkup krátkodobých pohledávek, které v době postoupení nebyly po splatnosti ani nebyly obtížně vymahatelné. Kupní cena za postupované pohledávky byla stanovena paušálně ve výši 95,17 % jejich jmenovité hodnoty. Žádná další odměna nebyla ve faktoringové smlouvě sjednána. Právě rozdíl mezi jmenovitou hodnotou pohledávek a jejich kupní cenou představuje podle soudu úplatu za poskytnutou službu faktoringu. NSS odmítl, že by tento rozdíl odrážel skutečnou hospodářskou hodnotu pohledávek v okamžiku postoupení. Rizikovost daných pohledávek ovšem nebyla detailně prokazována.

Soudci nevyslyšeli argumentaci odkazem na rozsudek GFKL (C-93/10) Soudního dvora Evropské unie, který judikoval, že postoupení pohledávky za nižší cenu, než je nominální hodnota, není poskytnutím služby za úplatu. V kauze GFKL se jednalo o jednorázové postoupení značně rizikových pohledávek. Dle NSS jsou totiž obě kauzy natolik odlišné, že závěry v kauze GFKL není možné na posuzovaný případ aplikovat. Soud poukazoval především na to, že v nyní posuzovaném případě rozdíl mezi jmenovitou hodnotou a kupní cenou pohledávek nebyl způsoben poklesem jejich tržní ceny.

NSS tedy uzavřel, že rozdíl ve výši 4,83 % z objemu pohledávek představuje úplatu za poskytnutí služby faktoringu a jako takový podléhá DPH. Není přitom významné, že ve smlouvě nebyla odměna výslovně sjednána. Roli v rozhodování soudu nejspíše sehrála i skutečnost, že původně byla ve smlouvě odměna sjednána při kupní ceně pohledávek ve výši 100 % nominální hodnoty. Až dodatkem byla kupní cena pohledávek snížena a zároveň přestala být placena provize.