NSS rozhodl o daňové neuznatelnosti úroku z vnitroskupinového financování

V prvním rozhodnutí NSS posuzoval daňovou uznatelnost úrokových nákladů, které vznikly při interní restrukturalizaci skupiny. Daňové orgány vyhodnotily vnitroskupinovou restrukturalizaci tak, že jejím primárním cílem bylo získání daňové výhody (úroky jako daňový náklad) bez ekonomického smyslu. Šlo tedy o zneužití práva. Daňový subjekt ovšem argumentoval, že dané úroky byly jako příjem v zahraničí zdaněny, a proto mu daňová výhoda nevznikla. Posouzení této otázky bylo tedy předmětem dalšího řízení. NSS v tomto rozhodnutí přisvědčil závěrům krajského soudu. Toto zdanění bylo ve značném nepoměru vůči daňové výhodě získané v České republice, a tedy ke zneužití práva došlo.

Rozsudek je z našeho pohledu důležitý i s ohledem na některé komentáře NSS. Daňový subjekt se například v rámci obhajoby odvolával na rozsudek, který se primárně zabývá daňovou uznatelností úroků vztahujících se k úvěru na financování výplaty dividend. Městský soud nicméně konstatoval, že závěry tohoto rozsudku nelze aplikovat na posuzovanou věc, neboť v daném případě se mimo jiné nejedná o distribuci již zdaněného zisku akcionářům a nedošlo k použití nerozděleného zisku na provozní nebo jinou investiční či akviziční činnost. NSS této argumentaci přisvědčil.

Městský soud a NSS také opět zdůraznily, že v obdobných případech je zásadní skutečnost, zda dluhové financování bylo použito na novou (z pohledu skupiny) akvizici, či zda objektivně přineslo nové příjmy nebo přispělo k udržení stávajících příjmů.

Z praktického hlediska je tedy třeba zvážit daňové dopady interních reorganizací (včetně výplat dividend a ostatních složek vlastního kapitálu), při kterých je využito dluhové financování od spřízněných i nespřízněných osob a vzniká úrokový náklad.