NSS: ručení nemá přednost před odebráním nároku na odpočet DPH
Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém nedávném rozsudku konstatoval, že ručení za DPH neodvedenou dodavatelem nemá univerzální přednost před odebráním nároku na odpočet. To má oproti ručení nepříjemné důsledky v podobě úroků z prodlení a penále. Správce daně však může takto postupovat, přestože jsou splněny podmínky pro ručení.
Ačkoli se může zdát, že oba jmenované instituty jsou alternativními nástroji sloužícími k postihování daňových podvodů, NSS dal jasně najevo, že takto je vnímat nemůžeme. Podmínky pro vydání ručitelské výzvy a odepření nároku na odpočet DPH se v případě účasti na daňovém podvodu sice v mnohém podobají, nicméně každý z těchto institutů má své místo v jiné fázi daňového řízení. Odebrání nároku na odpočet DPH se svou povahou řadí do fáze nalézací, tedy do stadia stanovení daně. Naproti tomu ručení nastupuje teprve v okamžiku, kdy je daň už stanovena, nastala její splatnost a nepodařilo se ji vymoci od toho daňového poplatníka, který ji měl podle zákona řádně odvést.
Podle NSS nemá finanční správa při vedení daňové kontroly možnost využít namísto odebrání nároku na odpočet DPH institut ručení, protože daň v této fázi procesu ještě není pravomocně vyměřena, případně doměřena. Pokud by správce daně při zjištění vědomé účasti na daňovém podvodu uzavřel daňovou kontrolu bez nálezu, neměl by podle soudu takový postup oporu v zákoně ani konstantní judikatuře. NSS tak zavrhl myšlenku Krajského soudu v Ostravě, že ručení má přednost před odebráním nároku na odpočet DPH, na jejímž základě ostravský soud odmítl doměření daně z titulu odebrání nároku na odpočet DPH.
NSS jednoznačně odmítá, že by se ručení mohlo využívat jako univerzální nástroj k postihování daňových podvodů. Daňovým subjektům tak pohasla naděje na mírnější postih ze strany správce daně v případech, kdy v rámci daňové kontroly zjistí, že jsou zapojeny do podvodného řetězce.