NSS: Společenské akce pro klienty nejsou daňově uznatelné
Společnost uspořádala setkání s klienty při příležitosti oslavy výročí svého vzniku s doprovodným programem nazvaným „20 let – akce pro klienty – společenské setkání – prioritou je relaxovat, užívat si a zkoušet zajímavé aktivity“. Nejvyšší správní soud posuzoval, zda jsou náklady na akci reklamou a propagací, a tedy daňově uznatelné, nebo se jedná o daňově neuznatelné náklady na reprezentaci.
V případě, kterým se v nedávné době zabýval NSS (10 Afs 113/2021), si společnost zahrnula do základu daně náklady na zajištění večerního setkání s klienty. Správce daně po rozsáhlé daňové kontrole došel k závěru, že pořádaná akce měla namísto reklamy a propagace spíše charakter reprezentace a náklady posoudil jako daňově neuznatelné. Dále neuznal jako daňově uznatelné náklady na výměnu světel a licenční poplatky za ochrannou známku.
Náklady na reprezentaci a reklamu
Dle názoru společnosti se naopak jednalo o daňově uznatelné náklady na reklamu. Během moderovaného společenského večera probíhaly pro klienty společenské aktivity, k poslechu a tanci hrála hudební skupina, vystoupil kouzelník. Proběhlo také školení a prezentace výsledků společnosti i představení nového loga. Dle společnosti byla akce organizována za účelem budování pozice značky, jména firmy na trhu v boji s konkurencí a propagaci jejích produktů. Na akci proběhla mnohá neformální jednání s klienty. Společnost hradila mimo jiné klientům ubytování.
NSS se nejdříve vyjádřil obecně k nákladům na reprezentaci a reklamu. Dle něj je výčet výdajů na reprezentaci v zákoně o daních z příjmů pouze demonstrativní a dává rámec pro vymezení obsahu daného pojmu. Jedná se o typově vymezená plnění určená k přímé spotřebě nebo obdarování konkrétní osoby. Na druhou stranu jako reklamu soud hodnotí proces, při kterém jsou hledáni noví zákazníci. NSS stejně jako finanční úřad i krajský soud posoudil akci jako prezentaci. Dle něj videozáznam z průběhu akce nasvědčuje tomu, že se jednalo o společenskou reprezentativní událost, která byla určena k přímé spotřebě obchodních partnerů, a nejednalo se o propagaci konkrétních výrobků či služeb.
Náklady na stavební práce
V rozsudku se soud zabýval i dalšími oblastmi daňové uznatelnosti nákladů. Mimo jiné řešil, zda výměna světel ve skladu je opravou (jednorázovým nákladem) nebo technickým zhodnocením (odpisovaným do nákladů postupně). Rozsudek připomíná, jak je důležité, aby byl daňový subjekt schopen prokázat rozsah prováděných prací, případně stav před a po úpravě. Společnost v tomto případě neprokázala stav skladů před započetím úprav, a proto soud vyloučil náklady ze základu daně.
Náklady na licenční poplatky
Dále se NSS vyjádřil k daňové účinnosti nákladů na licenční poplatky za používání ochranných známek. Spor byl o to, zda společnost využívala dvě ochranné známky – starou a novou, nebo pouze jednu z nich. K pochybnostem správce daně přispěly i dílčí transakce s ochrannými známkami, postupně dokládané dodatky, a další okolnosti. Soud nakonec přisvědčil finančnímu úřadu i krajskému soudu a licenční poplatky neuznal jako daňový náklad. Tato část rozsudku připomíná, jak je klíčové mít k dispozici kvalitní dokumentaci a ucelené (v čase neměnné) vysvětlení různých transakcí a jejich okolností.