OECD vydala finální směrnici pro vnitroskupinové finanční transakce

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala dlouho očekávanou finální verzi zprávy k převodním cenám pro vnitroskupinové finanční transakce. Zpráva je součástí akcí 4 a 8–10 akčního plánu BEPS a bude implementovaná do směrnice OECD o převodních cenách. Zpráva se zaměřuje na vnitroskupinové půjčky, ručení, cash-pool a různé formy pojištění rizik.

Zpráva obsahuje komplexní popis stanovení a posouzení převodních cen u finančních transakcí. Zároveň ale poskytuje finančním úřadům návod, jak případně argumentovat při daňových kontrolách, a to zejména v případech, kdy není řádně doložena ekonomická podstata dané finanční transakce.  

Nejvýznamnější body zprávy: 

  • Ekonomická podstata poskytované půjčky: Zpráva explicitně uvádí oblasti, které by se v rámci dané transakce měly posoudit. Důraz je kladen na ekonomickou podstatu finanční transakce a funkční a rizikový profil jednotlivých stran. Finanční úřad se může inspirovat metodologickým rámcem relevantním pro posouzení klasifikace financování, a to nejen z hlediska krátkodobého vs. dlouhodobého financování, či z hlediska dluhového vs. kapitálového financování, ale také s přihlédnutím k dalším parametrům.  

Podle zprávy například věřitelům, kteří nedisponují potřebným personálem, funkcemi a aktivy/dluhovou kapacitou pro řízení uvěrového rizika, může být přisouzena pouze odměna na úrovni bezrizikové úrokové míry. Zbývající část úroku pak má být přiřazena subjektu, který kontrolu nad tímto rizikem reálně vykonává. To se může týkat například sdílených středisek, které v rámci skupiny centralizovaně vykonávají funkci řízení finančních zdrojů (tzv. treasury). 

  • Kreditní rating dlužníka: Zpráva také zmiňuje možné způsoby stanovení kreditního rizika dlužníka. Při hodnocení úvěruschopnosti je třeba vzít v potaz i míru implicitní podpory ze skupiny na základě postavení dlužníka ve skupině. Kreditní rating strategicky významné společnosti by se tak např. měl blížit kreditnímu ratingu skupiny, zatímco na méně klíčovou společnost by se mělo nahlížet více jako na samostatného dlužníka (tzv. stand alone rating).  
  • Nabídky od externích bank: Za problematické zpráva označuje použití (nezávazné) nabídky od externího bankovního subjektu jako srovnatelné transakce s uskutečněnou vnitroskupinovou půjčkou. Dle zprávy nepředstavuje bankovní nabídka reálně uskutečněnou transakci, a proto nesplňuje kritérium pro použití metody srovnatelné nezávislé transakce.
  • Cash-pooling: Cash-poolové struktury by měly být analyzovány z celkového pohledu, s důrazem na vyhodnocení funkcí a rizik, ale také benefitů, které účastníkům přináší. Pokud správce cash-poolu vykonává pouze koordinační funkce a nenese významná rizika, omezeným funkcím a rizikům by měla odpovídat i stanovená spíše „administrativní“ odměna. Zpráva zároveň nevylučuje, že rozsah činností správce cash-poolu může být i širší, jeho odměna se pak může odvozovat i od jiných přístupů uvedených ve zprávě. Podmínkou je ovšem náležitá dokumentace takového modelu a potvrzení těchto „nadstandardních“ činností.  

Návazně na vydání zprávy OECD lze očekávat zvýšenou pozornost ze strany finančních úřadů právě v oblasti finančních transakcí. Doporučujeme proto zrevidovat nastavení současného vnitroskupinového financování, posoudit, zda rozdělení funkcí a kontroly rizik je shodné s rozdělením příjemců úrokových výnosů a provést revizi/aktualizaci dokumentace převodních cen tak, aby ekonomická podstata odpovídala smluvním podmínkám vnitroskupinových finančních transakcí a nastavené odměně. 

Sdílet článek