Opatření k zajištění výběru daní jsou stále restriktivnější
V poslední době správce daně přistupuje ke stále přísnějším krokům s cílem vybrat daně v co nejvyšší míře. Jedním z nich je rozšířená aplikace zajišťovacích příkazů a jejich následná exekuce ve velice krátkém čase. Tím to však nekončí.
Zajišťovací příkaz slouží ke shromáždění finančních prostředků na účtu správce daně pro případ, že by v budoucnu měl být ohrožen výběr odhadované daňové povinnosti. Jeho použití tak přichází v úvahu ještě před zjištěním daňové povinnosti nebo ukončením daňové kontroly a stojí z velké části na úvaze správce daně. Lhůta pro složení finančních prostředků nepřekračuje tři pracovní dny. Často však není pro takové dobrovolné poskytnutí jistoty prostor, neboť správce daně, a to především v oblasti DPH, spolu s vydáním zajišťovacích příkazů tzv. obstavuje účty nebo jiný majetek.
Podle zveřejněných statistik daňové správy v posledních letech dramaticky narůstá počet případů, kdy správce daně na základě zajišťovacích příkazů přistupuje k exekuci majetku daňových subjektů. V praxi pozorujeme, že cílí na částky neporovnatelně nižší než v minulosti, stejně jako se do jeho hledáčku dostávají i jiné daně než jen DPH. V důsledku těchto zpravidla velmi rychle provedených kroků může dojít k paralyzování nebo dokonce ukončení činnosti obchodní společnosti. V reakci na tento trend současně zaznamenáváme stále více soudních rozhodnutí konstatujících, že zajišťovací příkazy byly vydány a následná exekuce byla provedena nezákonně. Finanční správa tato rozhodnutí bohužel ne vždy zcela reflektuje, byť aktuálně deklaruje, že se zajišťovacími příkazy nakládá obezřetněji a zřídila nad jejich realizací odborný dohled.
Stále častěji také správci daně vydávají exekuční příkazy na přikázání pohledávky vůči dlužníkům, resp. obchodním partnerům daňových subjektů. Správce daně tak dlužníkům daňového subjektu přikazuje úhradu dluhu, často konkrétní faktury, přímo na svůj účet. Tento trend lze považovat za „produkt“ podávaných kontrolních hlášení, díky nimž má správce daně zcela jasně zvýšené povědomí o obchodních partnerech a vztazích daňových subjektů.
Velmi důsledný přístup finanční správy dokreslují i další praktiky, se kterými se stále častěji setkáváme. V rámci ukončení daňové kontroly, jejímž výsledkem je doměření daně, správce daně dnes zcela běžně prověřuje majetkové poměry daňových subjektů s cílem ověřit (ne)splnění podmínek pro následné vydání zajišťovacích příkazů. Zpravidla tak činí i v situaci, kdy výše doměřené daně je nepatrná. Správci daně rovněž pravidelně prověřují, zda daňový subjekt postupuje v souladu se zákonem o omezení plateb v hotovosti.
Daňovým subjektům doporučujeme, aby věnovaly více pozornosti svým daňovým záležitostem a v případě, že jsou kontaktovány správcem daně, aby byly aktivní jak v komunikaci, tak v podnikání kroků k odvrácení nastalé situace či zmírnění jejích dopadů. Vyšší opatrnost při výběru obchodních partnerů je určitě na místě. A je-li to nutné, tak i obrana práv u správních soudů.